Podzimky (Znojmo)
Dvacátého desátý dva tisíce tři… V 5:45, v naprosto nekřesťanskou hodinu jsme měli být na Hlavním nádraží a taky jsme byli. Zuzka, Jitka, Mája, Ferdi, Lumpík, Miky, Alpi, Podkolča, Delfi, Helča, Já, Šmudla, Čolek, Puštík, Kája, Adamo, Béďa, Jakub, Kosťa a Honza. Nasedli jsme do vlaku a většina z nás to zapíchla a usnula, někteří odvážlivci se přemístili a pokoušeli se o zpěv. V Havlíčkově Brodě jsme přestoupili na další vláček, který nás dovezl do Znojma. Tam jsme nakoupili, prošli si místní podzemí a vyrazili na nádraží, kde jsme ještě hráli pár vtipných her… a čekali na vlak. Ten nás odvezl do Olbramkostela, kde jsme nasedli do pěškobusu a vyrazili směr ubytování. Bylo to nedaleko, asi 3 km od nádraží. Bydleli jsme v chatičkách (dřevotříska – můj skromný odhad), ve kterých byly vytopené místnosti na spaní. Udělali jsme si véču – těstoviny, kečup, sýr – oblíbené to jídlo… Po chvilce odpočinku následovalo shromáždění v jedné chatce, kde se hrála EH – Stopařův Průvodce po Galaxii. Byli jsme rozděleni do dvojic a naším úkolem bylo složit Vogonskou poezii, abychom nebyli vyhozeni do vesmíru. Potom šup, šup do postýlek.
Kačka
Neděle 26.10.2003. „Rychle, Mája už jde!“ Všechny jsme honem zalezly do spacáků a předstíraly spánek. Mělo být osm ráno, ale kvůli změně času bylo teprve sedm. Mája nás „vzbudila“ a pak už to bylo rychlý. Čaj, závin, zabalit a jde se. Z Olbramkostela jsme vyrazili po turistické značce do Vranova nad Dyjí. Šlo se pěkně, cestou, necestou, lesem, nelesem (Mig 21). Došli jsme do Šumné a tam, u jedné lesní cesty jsme hráli pašeráky. Cesta byla „hranice“ a přes ní jsme pašovali marmeládu na druhou stranu. Nepřátelé pašovali k nám. Okamžitě jsme to přejmenovali na „ochmatávanou“, protože když nás totiž nepřítel chytil, provedl celní kontrolu – ohmat. Pak jsme došli k Vranovské přehradě. Tam Karel s Čolkem našli kolo, staré a rezavé, a navzájem se vozili. Vranovská přehrada je krásná, ale velká, a když jsme okolo ní konečně prošli, dostali jsme se do Vranova. Zasprintovali jsme si na zámek, protože jsme chtěli stihnout prohlídku. Nestihli jsme ji, ale Čolek je překecal, a tak nám ukázali aspoň sál a 1 pokoj. Zvenku to ale bylo pěkný… Pak jsme šli do ubytovny „Klatovka“ a tam nám dali večeři. Večer jsme ještě kreslili plány vesmírných lodí a ze špejlí vyráběli modely. A pak se většina z nás rozhodla pro spánek. Dobrou!
Jitka
Ráno jsme vstali a šli se nasnídat. Ke snídani byla vánočka, kterou jsme všichni hrozně rozdrobili na stoly. Při snídani se zjistilo, že Čolek nejspíš ztratil klíče od jednoho pokoje. Nakonec se zjistilo, že je měl v kapse. Pak jsme se rozhodli, že půjdeme před dům naskládat batohy do auta. Když už nikdo neměl batoh, vydali jsme se na cestu. Zbyl nám jen Lucky batoh, o který jsme se museli střídat. Byl dost těžký, proto ho nemuseli nosit malý holky jak Alpi, Miky atd… Odpoledne jsme se zastavili u hotelu, do kterého nám Karel a Čolek došly pro čaj. Byly ho dva hrnce. Už nám zbývalo pár kilometrů a byli jsme v Šatově. Šli jsme přes pár malých můstků. Večer asi okolo 18:00 hodin jsme byli na místě. Byla to ubytovna pro fotbalisty. Hned co jsme přišli, dostali jsme večeři, byl to guláš s chlebem. V posledním místě se netopilo. Byla tam trochu zima, ale dalo se to přežít. Pak už jsme měli jít spát.
Delfi
Úterý 28.10.2003. Vstávali jsme v 8 hodin. Bylo polojasno, všude jinovatka a zima. Rychle jsme se oblékli a trochu zabalili, Šmudla zatím přemlouval benzínový vařič, aby hořel. Dokonce se mu to podařilo, a tak byl k snídani rohlík + jogurt, byl i čaj. Karel omylem rozsypal buchtičky po trávě a potom je s úspěchem rozdal. Jinovatka zatím zmizela. Vyrazili jsme na cestu do Znojma, asi 7 km. Cestou jsme svačili a dělali hromadné foto u kostelíčku. Další pauza byla na oběd. Měli jsme chleba s paštikou. Po obědě jsme hráli pikolu. První pikal Honza, problém byl, že nevěděl, jak se kdo jmenuje. Takže na každého nejdřív křičel: „Jak se jmenuješ, jak se jmenuješ?!“ Druhý pikal Adamo. Potom jsme se už radši dali zase na cestu. Prošli jsme ještě kousek Národního parku Podyjí a už bylo vidět na kopci nad námi Znojmo. Úzkou uličkou, která vedla do kopce, jsme se dostali ke starému známému nádraží. Posedali jsme si v hale a podepisovali účastenské lístky. Pak už jsme jen absolvovali cestu vlakem domů.
Ferdi
Štěně 25. 10. 2003
Komentáře:
| Vložení komentáře je možné až po přihlášení. |