Žalý I.
Sraz jsme měli v pátek 16. 1. v 17°° hodin u Katastrálního úřadu v Kobylisích. Nebyli jsme moc v hojném počtu, nicméně si poradíme… (možná…). Autobus přijel s desetiminutovým zpožděním. Po naložení všech potřebných pomůcek, nutných k přežití v horských hvozdech, jsme se vydali na cestu zablácenou a zakouřenou Prahou. Cestu jsme zasvětili vyprávěním si navzájem našich nejnovějších příhod. Na záchod a protažení jsme zastavili jako vždy u tradiční pumpy. Spočítali jsme se a znovu nastartovali. Krajina za okny autobusu se stále více podobala našemu cíli – zasněženým Krkonoším. Po celkem 2 hodinách a 45 minutách jsme dorazili bez úhony na Křížovky. Všichni jsme se vyhrnuli ven z autobusu do lehounkého, bílého, načechraného a oku lahodícího sněhu. Celí zdřevěnělí jsme se všichni vydali hledat ke kufrům a vozíku svoje batohy a lyže. Když své batohy všichni našli, Čolek s Karlem, Šmudlou a jinými siláky pomohli autobusu se rozjet. Po shromáždění všech (2) členů jednotlivých družin jsme se vydali vstříc namáhavé cestě. Ač jsme se bořili do závějí, statečně jsme pokračovali vpřed… Protože dvoje lyže nejsou zrovna nejlehčí (vypovídají vlastní zkušenosti každého), dorazili jsme na chatu Žalý celí utahaní, zmrzlí a ospalí. Začali jsme se zabydlovat a postupně scházet do sálu s večeří, chata pomalu utichala, dupot na schodech slábl, a za chvíli všichni tvrdě spali…….
Budíček byl v 7°° horského času a když jsme se podívali ven, zjistili jsme, že tam leží asi 50 centimetrů sněhu. Čekal nás celodenní běžkařský výlet na Křížovky, odtud autobusem do Horních Míseček a přes Rovinku zpátky do chaty, pro zdatnější z Horních Míseček přes hřebeny do chaty. Po přípravě (oblečení, nasnídání, umytí, přípravě oběda) jsme vyrazili na Křížovky. Po 45 minutách běžkování jsme dojeli na parkoviště, kde čekal autobus s vozíkem. Po naložení lyží a postupném nastoupení do autobusu, jsme vyjeli. Události však malovaly úplně jiný spád. Ani ne po 30 minutách jízdy jsme zastavili. Před námi zůstal stát bez pomoci autobus, který neměl sněhové řetězy. Větší část osazenstva autobusu se vyhrnula ven zjistit, co se děje a pomoci autobusu z vyklouzaných kolejí. Když jsme tak učinili, vrátili se zpět do autobusu a jeli dál. Zastavili jsme až na parkovišti v Dolních Mísečkách, odkud jsme nemohli jet dál ani my, tak nám nezbylo nic jiného než vystoupit a dál pokračovat po svých. Rozebrali jsme si běžky, odešli z parkoviště stranou, kde si ti, kteří neměli na běžkách šupiny, lyže navoskovali a vyrazili jsme do Horních Míseček. Zastavili jsme se až v Jilemnické boudě, kde jsme si koupili teplý čaj a rozdělili se na 2 skupiny. Holky šly přes Rovinku do chaty, kluci přes hřebeny. Potkali jsme se až u Tenisáku, kde jsme potkali Frantu se Štěpánem, kteří pomohli zavázat Miky botu, která se rozlepila mezitím, co my jsme stavěli „uglí“ (iglú). Společně jsme pokračovali přes Velkou Žalskou do chaty. Po večeři šli skautky hrát etapovou hru a zbytek šel do sálu hrát hry. Skautky měli ještě malou bojovku v 1.30.
Ráno jsme měli budíček v 7.30. Sraz skupiny „Velká Žalská“ byl v 8.15, skupiny „Bubák“ v 8.45. Po oblečení, umytí a nasnídání, jsme lyžovali do 12.30. Po návratu do chaty začali všichni připravovat oběd, co nejrychleji si sbalit a uklidit svoje pokoje a rajony. Když bylo všude uklizeno, roztroušeně po družinách jsme scházeli dolů na Křížovky. Tam už čekal autobus s vozíkem. Naložili jsme si lyže a batohy, a ač se nikomu z nás nechtělo, rozjeli jsme se do Prahy, kde nás nečekal sníh, pouze bláto a smog z aut a továren. Jeli jsme bez zastávky až do Kobylis, kde nás autobus opustil, rozloučili jsme se a vydali domů.
Sovička a (možná) Miky
Štěně 16. 1. 2004
Komentáře:
| Vložení komentáře je možné až po přihlášení. |