Zimní výprava
Brzké ranní vstávání a hurá na Stírku. Tak jsem se setkala s ostatními. Šest nás hodlalo přespat pod stanem a osm se ještě dnes mělo vrátit zpět do Prahy. A tak jsme vyrazili na Smícháč, tam jsme nasedli do vlaku a vystoupili až v Srbsku. Přešli jsme nový popovodňový jedovatě zelený most, prošli osadou, kde jsme objevili potenciální ubytování v luxusním rozpadajícím se hotelu a po žluté vyrazili podél téměř vyschlého ? Dubovického? potoka k vodopádům. Podestě k vodopádům jsme potkali orientační běžce a taky krásnou jeskyňku, kterou jsme náležitě prozkoumali. Jak již bylo zmíněno, Dubovický potok byl téměř vyschlý, takže vodopády i jezírko spíš vypadali jako nějaká bažina zasypaná listím. Přesto jsme tento neopakovatelný přírodní úkaz využili k fotografování a po nezdařeném pokusu o koupel jsme po pěšině vyrazili dál. Do kopce, zase z kopce a do kopce … až jsme narazili na krásné místečko naprosto stvořené k naobědvání se. Ale nejprve jsme si ještě přečetli další část z knížky Lev, čarodějnice a skříň a zahráli si etapovku. Úkolem poté bylo pomoct dětem a panu Bobrovi „nalovit“ pstruhy k obědu. Všech pět skautek se rozprchlo po lese. Když nasbírala každá družinka 10 pstruhů, měla za úkol přijít na „tajemství“, které měla každá ryba jiné. Piraně mezitím hrály vybiku, zajíček ve své jamce a trojnožku. Po těchto hrách jsme si dali další svačinku, zvanou oběd. Poté jsme vyrazili dále na cestu, tentokrát už po naučné značce. Šli jsme, šli jsme … dolů, dolů až k dolu. Ten jsme si prohlédli, ovšem moc toho tam k vidění nebylo, neboť ho teprve dobrovolní nadšenci restaurují. Pak jsme vylezly na skálu nad Svatým Janem pod Skalou. Tam jsme se rozdělili. Skautky s Luckou a Luďkem šli na vlak a Piraně s rádkyněmi a Krtkem se vydaly do divoké přírody hledat nocleh. Po delším prudkém kopci jsme se tedy z vesnice vydrápaly do lesa, popošly ještě kousek k Berounu, abychom to v neděli neměly tak daleko a za chvíli jsme našly jakési takové rovné místečko na stany (bylo asi 20 m od nějakého televizního vysílače). Postavily jsme si stany, uvařily véču (na MSR = benzínový vařič)… pro všechny zúčastněné to byl velký zážitek. Posléze jsme si zalezly do jednoho stanu a četly si o zimním táboření v přírodě. Bylo to velmi poučné a zajímavé. Poněvadž jsme byly všechny hodně unavené a ještě ke všemu tam nebylo světlo na cokoli jiného, tak jsme šly spát už v 9 hodin.
V neděli ráno jsme vstávaly tak porůznu kolem 9°°, což znamená, že některé z nás spaly i 12 hodin. Neuvěřitelné, to už se nám dlouho nepodařilo… Potom jsme si chtěly uvařit čajíček, ale zřejmě došel benzín, takže to se nám nepodařilo. K snídani jsme měly buchtičky a perníček – famózní záležitost. Po snídani jsme si sbalily věci a stany a vyrazily do Berouna na vláček. Předtím jsme si chtěly dát horkou čokoládu, ale bohužel žádná cukrárna ve městě nebyla otevřená, takže jsme vyrazily rovnou na vlak a čokoládu jsme si koupily v automatu na nádraží. Ale stejně byla dobrá!!! No, a potom už jsme jenom dojely do Prahy, kde jsme se rozloučily a vyrazily každá svým směrem domů. Už teď se těším, že bude i další zimní táboření a doufám, že nám bude počasí přát jako i tentokrát.
Kačka
Štěně 7. 2. 2004
Komentáře:
| Vložení komentáře je možné až po přihlášení. |