Žalý II.
Pokaždé se snažíme vymyslet program na akci tak, aby byl zajímavý a netradiční. Tentokrát jsme odjížděli autobusem po páté hodině v pátek od Katastrálního úřadu a ani jsme netušili, čím bude zrovna Žalý II. zvláštní. Na Křížovky jsme dorazili už za tmy. Každý si našel svůj batoh, popřípadě i lyže a vyrazil se svou družinou na chatu. Sněhu bylo naštěstí dost, tak už jsme se těšili na lyže. Na chatě jsme se navečeřeli, povlékli si postele, umyli si zuby a postupně šli spát.
Ráno v 6.50 zvonil budík. Bylo to teprve na čaj. S Kačkou jsme vstaly a šly do kuchyně plnit konvice a vařící vodou pak zalévat čajové pytlíky v hrnci. Ostatní vstávali v 7.00. Po snídani a přípravě na celodeňák na běžkách jsme se sešli v půl deváté před chatou a vyrazili po Pětistovce do Herlíkovic na autobus. Do jednoho jsme se nevešli a v druhém jsme byli celkem namačkaní na sebe. Ale do Špindlu jsme dojeli. Po 20 minutách nám jel autobus na Špindlerovku, ve kterém jsme dokonce i seděli. Autobus nás vysadil asi o 100m níž, takže jsme nahoru museli dojít pěšky. Jenže nebylo to jen tak. Foukal tam hrozný vítr, který s sebou bral sníh i hroudy sněhu. Všichni jsme nasadili kapuce a vyrazili kupředu. Někteří měli co dělat, aby se udrželi. Nakonec jsme zjistili, že cesta přes hřebeny nebude asi v tomto počasí ta pravá a vrátili se zpět k autobusové zastávce. Rychle jsme si do vedlejší chaty odskočili na záchod a vzápětí nám jel autobus zpět do Špindlu. Tady už alespoň nefoukalo. To už bylo asi půl jedné a my jsme celé dopoledne nosili běžky v ruce. Tak ještě kousek… Stoupali jsme pořád do kopce až na Mísečky. Koupili jsme si za 10,- čaj a snědli oběd. Abychom nezmrzli, konečně jsme nasadili běžky a z kopce, po rovině a mírně do kopce dojeli na Rovinku. Další zastávka. Někdo si koupil čaj, někdo zase koláček a ostatní snědli něco ze svých zásob. Zhruba v půl čtvrté jsme opět nasadili běžky a ve stromečku jsme se snažili dobýt Jánský vrch. Chvilku jsme si oddechli a s rozestupy začali sjíždět Tenisáků skok. Pak už to bylo do chaty jen kousek. Verča, Oříšek, Ferdi, Honza a Čolek, kteří jeli kratší trasu – přes rozhlednu a Rovinku na Huculky a zase zpět, už byli v chatě. Chvilku jsme si museli odpočinout a začali jsme vařit véču. Pár lidí šlo na večerní lyžování a my ostatní jsme se sešli v 19.30 v sále. Nejprve jsme hráli elektriku, potom „sedačku“ (jak to mám jinak nazvat…) – každý měl jedno číslo (od 1 do 4) a podle čísel karet, které se vytahovaly si dané číslo, muselo poposednout o židli vedle. Třeba i na někoho. Zkrátka vyhrál ten, kdo se dostal zase zpět na svou původní židli. Celkem záživná hra. Další hra byla na posilování. Čtveřice si sedly na židle a horní část těla si položily na druhého člověka, druhý na třetího a třetí na čtvrtého. Když se „pohodlně“ usadily, židle se vytáhly a cílem bylo udržet se co nejdéle tělem ve vzduchu. Následovalo opět posilování. Každý si stoupl ke zdi, dal nohy do pravého úhlu a držel a držel a držel. Kdo to asi vyhrál? No přece Krtek… A jako poslední hru jsme se potichu podle čísel vyměňovali a ten, co byl uprostřed kola se zavázanýma očima, nás musel chytat. To by asi tak k večeru stačilo. Po půl desáté už se všichni začali unavení po běžkovém výletu hrnout do svých pokojů a postelí. Abych nezapomněla! Já s Kačkou a Jitkou jsme se šly ještě podívat do lyžárny a čirou náhodou si šel do dolů do krbárny Štěpán pro sáňky. No, ještě že tam šel, protože někde praskla asi během večera trubka a v celém suterénu bylo aspoň 5cm vody. Svolali jsme všechny, kteří ještě neusnuli a kýble plné vody jsme postupně posílali přes lyžárnu až do záchoda. Po vynesení snad tisíce kýblů šli někteří spát a ostatní ještě vytírali mokrou podlahu.
Neděle ráno. Vstávali jsme opět v 7.00, umyli se, udělali si snídani a rozdělili se na družstva podle toho, kdo kam jel. Někteří chtěli na Žalskou a některým postačil jen Bubák, který je spojený i s Pětistovkou. Lyžovali jsme až do půl jedné, kdy nám končila permanentka. Odpoledne už bylo jako vždycky. Oběd – umýt nádobí – začít balit – dobalit si – uklidit své rajony – předat je Čolkovi a nakonec vyrazit z chaty na Křížovky. Něco po čtvrté hodině už jsme seděli všichni v autobusu a jeli do domů. A aby to nebylo jen takové Žalý, tak do třetice všeho dobrého (špatného?…) se pár kilometrů před Prahou porouchal autobus. Prý se spálila spojka nebo tak něco. Zkrátka nemohli jsme zastavit, protože pak už bychom se nerozjeli. Prahu jsme projeli přes Letňany a Prosek až na křižovatku ke Katastrálnímu úřadu, kde nastal rychlý výsadek. Autobus měl stále puštěný motor, ze kterého se hrozně kouřilo a my ostatní jsme co nejrychleji vyndávaly všechny batohy, lyže a když jsme zavřeli poslední kufr, autobus s černým oblakem za sebou odjel. My jsme se spolu rozloučili a někteří sami, někteří s rodiči odjeli domů.
Zuzka
Štěně 20. 2. 2004
Komentáře:
| Vložení komentáře je možné až po přihlášení. |