Žalý III.
J: Jako obvykle. Sedmnáct hodin, odjezd, dvacet jedna hodin příjezd a do chaty.
Z:Někdo večeřel cestou a ostatní šli hned po příchodu na chatu večeřet do sálu.
K: Po večeři se už nic zajímavého nedělo, povlékli jsme si postele a šli jsme spinkat, nebo ne?
J: Jo.
Vstali jsme v půl osmé.
Z: Venku pršelo, tak jsme při snídani vymýšleli náhradní program, co budeme dělat celý den.
K: Nakonec jsme se rozhodli, že vyrazíme na rozhlednu Žalý, nebo ne?
J: Jo. A šli jsme nahoru.
Z: Cesta byla ještě trošku sněhová, pěkně to podkluzovalo, ale přece jenom jsme asi po hodině dorazili k vrcholu.
K: Tam jsme se někteří šli podívat na to, jak se lyžuje na Žalské, nebo ne?
J: Jo, sníh byl mokrý, bylo ho málo a lyžařů jakbysmet.
Z: My ostatní jsme čekali ve studeném počasí u rozhledny a zkoumali mapu, kudy vyrazíme dál.
K: Nakonec jsme se rozhodli, že půjdeme na Benecko, nebo ne?
J: Jo, šli jsme do vesnice Benecko, sněhu stále nepřibývalo. Spíš ubývalo.
Z: Bylo něco kolem půl dvanácté, a tak jsme se začali ohlížet po nějakém horském hotelu, abychom si dali něco dobrého před cestou zpět.
K: Nakonec jsme objevili hotel Kubát, nebo ne?
J: Jo, i když obsluha nebyla dostatečně pohostinná, dali jsme si do nosu.
Z: Někdo měl polévku, někdo smažák, někdo jen hranolky a jiní si dali třeba i pohár, palačinku s jahodami a šlehačkou anebo jablečný závin se zmrzlinou a šlehačkou.
K: Bylo to vynikající, nebo ne?
J: Jo, pak jsme šli po silnici lesem a všechny nejvíce zajímaly horské bystřiny tekoucí okolo a tající sníh.
Z: Probourávali jsme se sněhem do potoků a stavěli ze sněhu hráze.
K: Přitom začalo vcelku vydatně pršet, nebo ne?
J: No jo, ale to už jsme skoro byli na Křížovkách.
Z: Těsně před Křížovkami jsme zabočili na louku doprava a už jsme mířili promoklí do chaty.
K: Tam jsme se převlékli a dali si sušit věci, nebo ne?
J: No, jo, pak jsme měli osobní volno a rádkyně připravovaly EH.
Z: Měla se odehrávat v chatě.
L a R: Dnešní etapovku začala tím, že nám Podkolenka přišla oznámit, ať se v 16:00 dostavíme na sedmičku. Na etapovku nás tedy moc nebylo. Jen, co nám přečetla další část z knihy, musely jsme sehnat zásoby jídla na cestu za králem Narnie. V sále byl plánek, kde byla zakreslena různá stanoviště. Nejdřív jsme šly pro sirky. Dost dlouho trvalo, než jsme našly Krtka a ten nám řekl, že sirky vymění za šunku. A takhle to šlo dál a dál. Běhaly jsme po celé chatě a sháněly potraviny. Přitom jsme se dostaly i do mlékárny „U Žalého,“ kde nadměrně a zdlouhavě vychvalovali své zboží.
K: Po EH jsme si začali dělat véču, nebo ne?
J: Jo, většina (všichni kromě Lišek) měli těstoviny, co zbyly z Jarek.
Z: Podkolča se Sovičkou a Culík s Alpi je měly jen se sýrem a kečupem, Lucka, Luděk, Krtek, Já a Jitka ještě s párkem a cibulí, no a Kačka s Lumpíkem a Radú si smažily rybí prsty.
K: Byly moc dobrý, nebo ne?
J: No, to nevím, možná jo. Po večeři nám Čolek prozradil, že se tu konají 152. zimní OH.
Z: Nejprve jsme se rozdělili do dvou družstev (Veselí a Sněhoví sloni), pak už začaly první soutěže.
K: První disciplínou byl sjezd, nebo ne?
J: Museli jsme být opřeni o zeď, nohy do pravého úhlu a vyděržaj pijaněr.
Z: Následoval skok daleký, který vyhrál družstvo Veselých (vlastně my) díky Karlovi.
K: Další disciplínou byl curling, nebo ne?
J: No jo, ale košťata byla na nic, poněvadž to nebylo na ledu, ale na linu, aspoň jsem zametla sál.
Z: Poslední disciplína byl slalom mezi židlemi, ve kterém vedly Sněžní sloni.
K: To jsme byli my, nebo ne?
J: No jo, vy jste vyhráli celý OH, po kterých jsme šli spát.
Z: Po krásné noci jsme měli budíček až v 8:30.
K: Některé však vzbudily děti, které tady s námi byly a blbaly od časných ranních hodin, nebo ne?
J: No jo, většinou jsme ale vstávali až v půl devátý. Z: Družiny se nahrnuly do kuchyně a začaly si připravovat sníďu.
K: Po snídani jsme si začali balit a uklízet skříňky, nebo ne?
J: No jó, našli jsme tam krásné věci jako třeba mouku nebo staré běžkové boty – absolutní poklady!
Z: Skoro všechno jídlo jsme si museli odvézt vlastnoručně domů, aby se nezkazilo.
K: Posléze jsme si zabalili a uklidili vlastní pokojíčky a jim přidělené rajóny, nebo ne?
J: Jo, to byla fuška, pak jsme vyrazili obtěžkaní všemi zavazadly na Křížovky.
Z: S bolavými rameny a celí unavení jsme všechno složili u parkoviště a ještě před odjezdem vyrazili na malou procházku.
K: Původně jsme se sice šli podívat na koníčky, ale protože si zrovna vyjeli na projížďku, tak jsme je neviděli a abychom si zvedli náladu, tak jsme si zahráli pár hříček, nebo ne?
J: No jo, moc jsme se udýchali, poněvadž jsme hráli Arabskou honičku a pak Řetěz.
Z: Kolem půl čtvrté jsme vyrazili zase zpět, a to už tam na nás čekal autobus.
K: Spokojeně jsme do něj nasedli a vyrazili směr Praha, nebo ne?
J: Jo, jo, v autobuse se naštěstí nikdo nepozvracel, a tak jsme spokojeně zaparkovali v Praze za Katastrálním úřadem.
Z: Rozloučili jsme se a rozešli se do svých domovů.
Jitka, Zuzka, Kačka, Lumpík a Radú
Štěně 19. 3. 2004
Komentáře:
| Vložení komentáře je možné až po přihlášení. |