Velikonoce (Mariánské lázně)
Na Velký pátek jsme se sešly v 7: 20 na Stírce. Dále jsme pokračovaly autobusem č. 144 na zastávku Nádraží Holešovice, kde jsme přestoupily do metra, a to nás dovezlo až na zastávku Hlavní nádraží. Tam jsme se měly sejít s Jitkou a Krtkem, které zaspaly. Dále jsme pokračovaly z druhého nástupiště Hlavního nádraží vlakem až do Mariánských lázní. Po cestě jsme prožily spousty dobrodružství. Dělaly jsme věci k EH, která byla o cestovních kancelářích. Byly jsme rozděleny na dvě skupiny, CK Ťuk a dcera & CK Sharks a. s. a měly jsme za úkol psát si poznámky do svých grantů, aby se nakonec mohlo rozhodnout, která CK to vyhraje... Když jsme se blížily ke Stříbru, oznámila nám průvodčí, že je na českých drahách výluka a že se pojede náhradní autobusovou dopravou ze Stříbra až do Plané u Mariánských Lázní. Odtamtud jsme pokračovaly vlakem až do Mariánských Lázní, kde jsme musely najít školu. Jelikož nás očekávaly ve škole až ve 13:00 a my jsme tu byly v 11:45, tak se šlo nakoupit. Batohy a taky pár hlídačů jsme nechaly v parku před školou. Když se po hodině a čtvrt vrátily z nákupu, tak jsme šly čekat před školu. Tam jsme chvíli čekaly, a když se nikde nikdo neobjevoval, Lucka se rozhodla zavolat. Zjistily jsme, že na nás zapomněly. Kde se vzal, tu se vzal školník, který nám otevřel školu a zavedl nás do tělocvičny, která se pro nás stala na Velikonoční prázdniny naším domovem. Když jsme se rozhodly, že si odpočineme, oznámily nám vedoucí, že jdeme na výlet. Byl plánovaná na Kladská rašeliniště, které byly od našeho domova 9,5 km. Jenže naučná stezka na rašelinách měla přesně 1,5 km. Naštěstí jsme se potom vracely zpět domů z kopce. Když jsme dorazily domů, všichni smutně jásaly, že už jsme zpět. Nakonec jsme si uvařily večeři a teď si budeme užívat v našem tělocvično-pokoji a potom si řekneme a alou do postele…
Karča
Vstávaly jsme v 6:45 (není to moc brzy?). Poté jsme učinily ranní hygienu. V rychlosti jsme se najedly a spěchaly na nádraží na vlak, do Chebu. Nejely jsme moc dlouho, a už jsme se ocitly na nádraží v Chebu. Vystoupily jsme z vlaku a namířili si to přes náměstí, až do místního hradu. Když jsme dorazily, vydaly jsme se na prohlídku: přes Černou věž, kapli atd. Po prohlídce jsme měly rozchod, abychom se dozvěděly něco o místních památkách, kultuře a vytvořily odsud zápis do svých grantů. Poté jsme se sešly na náměstí, vyrazily na nádraží, na vlak, který nás dovezl do chráněné krajinné oblasti „SOOS“ (a vůbec, co to znamená?). Tam jsme zaplatily vstupné a šly se podívat na bublající se tekutiny (vypadalo to něco jako příbuzné s čokoládou). Prohlédly jsme si dvě muzea (byla opravdu poučná) a zoo-koutek pro zraněná či nemocná zvířata. Když jsme se naobědvaly, vydaly jsme se pěšky do motýlího domu. Prohlédly jsme si zajímavé trofeje, a samozřejmě i živé tropické motýly. Poté jsme se vydaly do Františkových Lázní. Opět jsme si daly rozchod, šly se podívat na prameny a malého Františka. Sešly jsme se a vydaly na vlak do Mariánských Lázní. Tam jsme vystoupily a šly do školy, kde jsme spaly. Navečeřely jsme se a poté se setkaly s klukama (bohužel , avšak jak pro koho – někomu to docela vyhovovalo). Skupiny pro etapovku měly vymyslet na večer program pro lázeňské hosty. Tentokrát jsme učinily večerní hygienu, chvíli jsme se povídaly a šly na kutě.
Miky & Alík
Vzhledem k tomu, že včera přijeli kluci, měly jsme s nimi jít na společný výlet. Před odchodem jsme chtěli ještě nakoupit, ale Šmudla se překouknul a obchod vůbec nebyl otevřený. Díky tomu jsme vyrazili skoro o hodinu později. Naším cílem byly Lázně Kynžvart vzdálené něco kolem 10 km. V průběhu cesty jsme změnili trasu tak, abychom nemuseli jít několik km po silnici, tím jsme si ji ovšem lehce prodloužili. Při zastávce u malého, z části zamrzlého, rybníčku vylovil Karel z vody mrtvou rybu a házel ji po ostatních jako (ne)chutnou svačinku. Mířili jsme ještě na Kynžvartský hrad, na který nás měla podle mapy zkratkou dovést Culík. Terénní dobrodružství začalo krátce po odbočení ze značené cesty. Na několika rozcestích lesních cest a pěšinek se Culíkova vedoucí skupina rozhodovala zdánlivě odborně, ale občas to trochu nevyšlo. Za nedlouho jsme se ocitli nad strání plnou malých stromků. Po mnoha odborných konzultacích se vedení ujal Karel a všichni s ním jsme klesali střemhlav dolů, kde jsme navázali na potok, abychom stihli vlak, rozhodli jsme se jít podél potoka do civilizace, protože jsme vůbec nevěděli, kde jsme. Veliké bylo naše překvapení, když jsme po pár desítkách metrů objevili nad sebou hrad. Přesnější název – pěkná zřícenina. V ledovém počasí jsme se pořádně nadlábli, až na kluky, kteří si zapomněli dva ze svých tří chlebů ve škole. Seběhli jsme do lázní, kde se naše cesty rozdělili – kluci šli směrem k nádraží hledat proutky na pomlázky a my jsme ještě šli obhlédnout Kynžvartský zámek, který měl krásný park s rybníčkem a moderně renovované záchody., kam šly holky (včetně Lucky) zadarmo, že prý jsou všechny děti a pro tentokrát prý je pustí... Nejlepším bodem výletu byl bezesporu cesta vlakem zpátky – měl přijet umolousaný osobní motoráček z Chebu, ale přijel nádherný moderní vlak německé výroby, který jsme už několikrát obdivovaly na nádraží. Z toho jsme byly na vrcholu blaha a snad všechny jsme se alespoň podívaly na luxusní záchod, který byl podle Culíka úplně jako v letadle. Zbytek odpoledne a večera jsme strávily barvením a malováním a polepováním vajíček, popisováním barevných stužek a psychickou přípravou na pondělní ráno.
Krtek
Dnešní – pondělní – ráno bylo asi jediné v roce, kdy holky vylezly z postele ještě před budíčkem (pustila jsem je o pět minut dřív, ale stejně jim to k ničemu nebylo), samy, dobrovolně a nikdo je nemusel hnát z postele a vyhrožovat jim rozcvičkou (i když výjimky potvrzují pravidla, viď, Jani). Myslím, že popisovat podrobně, kdo, kam běžel a kdy dostal od koho „vyšupáno“ asi nemá smysl, zmíním se o tom jen v náznaku. Tak tedy za pět minut osm asi půlka holek vyběhla z tělocvičny ven (z toho Dina s Culíkem se zavřely ve skříni – možná ještě někdo, nemám o tom detailní přehled – a ostatní běželi do parku), ostatní (já, Krtek, Zuzka, Kačka a Podkolča) jsme zůstaly ležet. Za chvilku se vrátila ještě Delfi a Jitka, o tom, co probíhalo venku, nevím nic, kromě toho, že Delfi s Jitkou nám oznámily, že narazily na místní a že po nich chtěli vajíčka – na to jim Delfi odpověděla: „Přece nejsme slepice.“ No, nic. Dál v osm vstávali kluci. Šli si vyčistit zuby, my jsme zatím ležely, probudila mě až věta: „Jelene, ty si jdeš čistit zuby pomlázkou?“ (říkal to Karel). Pak jsme se odhodlaly vylézt i my. Holky z parku chtěly utéct místním a snažily se dostat zpátky do školy, ale bylo zavřeno, tak jen zoufale bouchaly na dveře, naši kluci se jim smáli a nechali je bouchat, a tak holky zase utekly do parku. Šly jsme si vyčistit zuby, začalo „Velikonoční pondělí“. Za zmínku stojí snad jen Kačky příhoda, kdy jsem jen slyšela: „jestli mě budeš takhle mlátit, tak tě taky zmlátím, Šmudla mi to dovolil“ a pak už jsme jen viděly Honzu, jak utíká před Kačkou. Vzhledem k tomu, že tam byl dost malý prostor, ty, co zůstaly v tělocvičně, měly „koledování“ rychle za sebou a mohly jít dělat snídani. Kluci se vydali do parku a Culík s Dinou vylezly vysmátý ze skříně. Nakonec jsme dostaly všechny. Myslím, že to k tomuto ránu stačí. Pak jsme uklízeli a balili si a balili a uklízeli. Holky postupně odcházely směr centrum Mariánských Lázní a my jsme je s klukama za chvilku následovali. Prohlédli jsme si konečně Mariánské Lázně, kolonádu, prameny atd. a vrátili se zpátky (holky jely trolejbusem), předali školu zpět školníkovi, holky odevzdaly granty a šli jsme na nádraží. Ve vlaku do Plzně jsme vyhodnotili grantové projekty. Grant nakonec připadl CK Sharks a. s. (Podkolča, Culík, Delfi, Miky, Alík), protože byli začátečníci a peníze by jim pomohly více než zavedené CK Ťuk a dcera, která již měla kapitál z podnikání v jižních Čechách. V Plzni jsme úspěšně přestoupili do vlaku do Prahy, no a tam budeme asi za 20 minut, možná i dřív, protože teď jsme projeli Černošicema. Takže Velikonoce skončily – AŤ ŽIJÍ VELIKONOCE 2004!
Lucka
Štěně 9. 4. 2004
Komentáře:
| Vložení komentáře je možné až po přihlášení. |