Piraní výprava do Brd
D: V pátek v 17:35 přišla Zuzka na Stírku jako první. J: A říkala si: „To se na mě všichni vykašlaly?“, ale naštěstí za pět minut přišla Dina.
Z: Dina tu byla v 17:42, Jitka potom v 17:45 a Karča až v 17:50 (na to, že jsme měly sraz ve čtyřicet...). K: Pak jsme se vydaly na tramvaj, kterou jsme dojely až na metro.
D: Metrem jsme dojely až na Hlavní nádraží, kde jsme nastoupily na vlak.
J: A tak jsme jely, jely, jely (jede Pepík z kopečka – to jsme hrály) až najednou Zuzka povídá: „Tady jsme měly vystoupit!“ a ukázala na ujíždějící nápis Zadní Třebáň.
Z: Nakonec jsme vystoupily v Srbsku a říkáme si: „co teď, vždyť ani nejsme na mapě...“
K: Chvíli jsme se rozhodovaly, kam půjdeme a nakonec jsme se rozhodly, že vyrazíme směr mapa.
D: To se nám docela podařilo, protože jsme si rozbalily stan u nějakého seníku (se zvířátky), který byl na kraji mapy.
Poznámka: Jo, Karča cestou spadla do bláta a ještě k tomu celou dobu tvrdila, že má černé džíny (měla modré:-).
J: Večer jsme „zapařily“ žolíky a šly jsme spát.
Z: Ve stanu bylo celkem vedro a dusno, ale přece jenom jsme se ponořily do pěkné, teplé, ale ke konci i deštivé noci.
K: Ráno jsme se postupně probudily a protáhly ve stanu.
D: Když jsme se odhodlaly vylézt, tak Zuzka zkoumala, jak dát do chodu MSRko, když shořela tráva kolem, tak teprve začal hořet i vařič a my si mohly uvařit poryč a čaj.
J: Snídaně byla dobrá, dokud nám jí nesežrali mravenci, kterých bylo všude okolo plno.
Z: Potom jsme si začaly balit a kolem 10:15 jsme vyrazily mokrou loukou na cestu a z cesty zpět na silnici s modrou značkou.
K: Po modré značce jsme šly přes Korno do Litně, kde jsme si daly zmrzlinu a schovaly jsme se v autobusové zastávce před deštěm.
D: Potom jsme stejně zmokly, ze zákona schválnosti. J: Šly jsme deštěm, prodíraly se houštinami, klouzaly po bahně a konečně dorazily přes Svinaře do Haloun. Z: Jelikož to bylo v kopci, stoupaly jsme, stoupaly, až jsme vystoupaly k rozcestníku a u stolečku se stříškou jsme se usadily.
K: Když jsme dosedly na lavičku, vyndaly jsme si rohlíky, máslo a salám k obědu.
D: Po dobrém obědě jsme si daly čokoládu a ještě Delisu.
J: Došly jsme k potůčku, kde si Zuzka konečně umyla nohy a sandále a vydaly jsme se dále.
Z: Cesta vedla do kopce a Karča pořád „nezahrajeme si něco?!!“ až jsme došly na rozcestí, kde jsme daly opět odpočinek.
K: Zde si Dina došla na velkou a když se vrátila, držela v ruce červenou šňůrku, se kterou jsme si zahrály (spíše Jitka s Dinou) přebíračku.
D: Potom jsme putovaly dále do obrovského kopce, kde na jeho konci na nás čekal opět stoleček se stříškou, ale tentokrát tam byly i časopisy s křížovkami.
J: Tak jsme se hned daly do luštění, ale posléze jsme zjistily, že naše vědomosti na tak záludné křížovky nestačí, a tak jsme se vydaly dál až k jezírku.
Z: Přes Kytínskou louku, Červený kříž až na rozcestí žluté s modrou, kde mělo být, ale bylo ještě níž s chatovou osadou.
K: Tam nás přivítali výstřelem nějací milí osadníci a Zuzka na ně: „Nestrašte mě tu.“
D: Potom jsme sešly po modrožluté dolů do údolí a v listnatém lese si postavily stan, najedly se a šly do stanu hrát karty.
Poznámka: Celý večer jsme si vyndávaly klíšťata, bylo jich opravdu hodně.
J: Jenže se nikomu nechtělo hrát, tak jsme si lehly a spaly a venku pršelo. Moc.
Z: Noc byla klouzavá (spaly jsme totiž s kopce), chladná, ale vyspaly jsme se a v 9:15 jsme začaly vylézat ze stanu.
K: Když jsme vylezly, vyndaly jsme snídani, ke které jsme měly buchtičky s povidly a tvarohem.
D: Po snídani jsme si sbalily věci a šly na Babku, kde jsme se já s Jitkou rozhodly, že vyjdeme ještě výš, až na vrchol, a rozhlédneme se do kraje.
J: Půjčily jsme si Zuzky foťák, ale nevěděly jsme, jak se spouští samospoušť, tak jsme si foťák podržely přes sebou a cvak!
Z: Naše cesta vedla dál s kopce a když měla zahnout doleva z kopce, krosly jsme to rovně.
K: Touto cestou, která byla celá rozblácená, jsme došly k rezavému potoku, ve kterém ležela dvě kola od auta, když jsme šly k silnici do prudkého kopce, postupně jsme nacházely díly auta.
D: To jsme došly až na silnici s hustým provozem, tu jsme přešly, daly si menší pauzu a pokračovaly dále po lesní cestě.
J: Po zdařilém pokusu si takto zkrátit cestu jsme se neztratily a posléze jsme zase narazily na modru a pokračovaly dál.
Z: Bylo to tam pěkný, hezky se šlo po lesní cestě a u rozcestníku, na kterém bylo Dobřichovice 4 km, jsme si daly obídek.
K: Při obědě trošku poprchávalo a v jednu chvíli se tam najednou sjelo asi 5 skupinek cyklistů (pouze projely).
D: Po vydatném obědě (chleba + máslo + sýr) jsme šly blátem, silnicí, ... až jsme došly do Dobřichovic.
J: Tam jsme zjistily, že vlak, kterým jsme původně chtěly jet, nejede v neděli, tak jsme čekaly dál.
Z: V 15:39 jsme nastoupily do vlaku... odjíždíme z výpravy a vysvitne sluníčko, to je hrozný!
K: Tímto vlakem jsme jely až na Hlavní nádraží, kde jsme přestoupily na metro.
D: Metrem jsme dojely na Holešovice, odtud tramvají na Stírku, kde jsme si daly sbohem a rozešly se každá do svých domovů:-)
J: To je konec, tádytádydá!
Dina, Jitka, Zuzka, Karča
Hlášky:
Karča: Víte, jak vzniknul název Halouny? To takhle jednou někdo šel a myslel si, že to jsou Louny a řekl: Ha, Louny...!
Jíťa: Vzpomínka z Brd, je mi na prd...
Zuzka: Všichni tady sportujou a my tu žereme...
Štěně 11. 6. 2004
Komentáře:
| Vložení komentáře je možné až po přihlášení. |