Slovenský ráj
ÚTERÝ 20. 7. 2004
20. 7. 2004, 6:30 ráno, na Hlaváku jsem jen já, Zuzka. Přišla jsem tam i já, Delfi a se Zuzkou jsme debatovali o tom, jak mám těžkej batoh. Po chvíli jsem doputovala i já, Dina. No a potom přišla Kačka se Svížou. Když jsem přišel já (Šváb), tak už tam bili skoro všichni kromě Karči. Ale i ta později dorazila. Pak jsme si nasadili batohy a vyrazili na druhé nástupiště, kde už stál náš vlak. Vyhledali jsme si sedadla s našima místenkama, usadili se a hurá na Slovensko! Začali jsme hrát kartičky a někteří poslouchali i diskmena. Cesta byla dlouhá, ale nakonec jsme přece vystoupily ve Spišské Nové Vsi, odkud jsme došli do Čingova. No a z Čingova už to byl jenom kousíček do kempu, kde jsme hodlali strávit první naší slovenskou noc. Spát se ale pořádně nedalo, páč bylo vedro.
Spišská Nová Ves – Smižany – Maša – Čingov – kemp Ďurkovec
8 km
STŘEDA 21. 7. 2004
A brzo ráno svítilo sluníčko, stan se za chvilku vyhřál, tak jsme vstávali. Vyndali jsme si snídani, a přitom jsme zjistili, že nám chybí asi 10 rohlíků. Prohledali jsme úplně všechno, ale rohlíky nikde. Vypadalo to bledě, ale nakonec jsme se všichni dosyta najedli! Po snídani jsme všichni společně vyrazili do blízké vesnice jménem Spišské Tomášovice. Cesta byla v pohodě, protože jsme šli bez batůžků, které jsme si nechali v kempu. Vedro se stupňovalo, ale naštěstí jsme šli lesem. Měli jsme namířeno na Tomášovský výhlaď. Během této cesty jsme se zastavili na několika vyhlídkách. Tam jsme si odpočinuli a vyrazili dále do Spišských Tomášovic, kde jsme se stavili v obchodě a koupili snídaně, svačiny, obědy a večeře na další 2 dny. Potom jsme asi půl hodiny sháněli pohledy, nikde je neměli, až nakonec jedna milá paní všechny obsloužila a prodala nám tolik pohledů, kolik jsme si vybrali. Po nákupu jídla a pohledů jsme vyrazili nazpět do kempu. Chtěli jsme si ještě prohlídnout Tomášovskou jeskyni (po cestě), ale bohužel jsme jí nenašli, a tak jsme vyrazili dál, poněvadž se už nad námi stahovala mračna. Jakmile jsme dorazili do kempu, šli jsme se vyspršit, tekla ještě teplá. Během toho začalo pršet. Ti, co zůstali u stanů, rychle zandali věci dovnitř a nakonec tam zalezli sami. Když už jsme byli ve stanu všichni, postupně jsme doobědvali a začali si „hrát“. Nejdříve jsme hráli karty a Zuzka byla vždycky poslední!!! Po tom, co jsme dohráli karty, dali jsme si „na koho kouká občanka“, „s - bez“ a šli někam do lesa za kempem, abychom nemuseli platit za kemp:-). Což byl samozřejmě dobrý krok, protože se tam spalo daleko líp a celkově jsme na ně prostě vyzráli. K večeři jsme si uvařili vrtule s kečupem, salámem, cibulí a sýrem. Poté jsme já (Šváb), Svíža a Kačka hráli člobrdo a mě to šlo náramně dobře, ostatní porůznu psali smsky, sepisovali účty, atd. Když jsme byli unavení, tak jsme si popřáli dobrou noc, zakulili se do spacáků a postupně usnuli.
Ďurkovec – Tomášovský výhlaď Spišské Tomášovice – Ďurkovec – les za Ďurkovcem
7 km
ČTVRTEK 22. 7. 2004
Ráno nás tentokrát neprobudilo extrémní vedro, protože jsme byli v lese, ale přece jenom jsme se kolem 8:00 vyhrabali ze stanů a začali si balit, hledat své věci, bourat stany a snídat. Když jsme si konečně sbalili všechny věci, šli jsme směrem ke kempu, potom až k řece Hornád a pak podél ní až do Podlesku. Cesta byla velmi zajímavá, protože tam byly stúpačky, které vedly nad řekou, nebo když jsme si chtěly dát oběd, tak nás vyrušili cikáni, kteří po nás chtěli něco k jídlu. (Jestli můžu, tak bych ještě doplnila Švába a dodala bych ještě něco k véče. Do těch těstovin jsme měli mít točeňák, ale ten záhadným způsobem zmizel v nenávratnu. Kde jsi, točeňáku?) Tak jsme se rozhodli co nejrychleji vyrazit dál, aby nás neokradli. Po cestě jsme potkali další tři, kteří taky chtěli buď korunu, nebo chleba. Nevšímali jsme si jich a šli dál, až jsme objevili další plážičku, kde jsme si dali oběd číslo dvě. Vyráchali jsme si nohy a poté, co přišla rozverná rodinka, jsme se opět sebrali a vydali se dál. Cesta vedla stále podél Hornádu, nahoru a dolů, stúpačky a žebříky... až jsme na další kamenité pláži dali svačinovou pauzu. Ke svačině byla mrkev. Všichni si jí oloupali a Zuzka pak zakopala slupky (smrděli jí ruce od bahna)! Dál se nedělo nic zajímavého, a tak jsme došli k rozcestníku, odkud zbývalo jen pár minut do Podlesku. V Podlesku jsme si koupili výtečnou zmrzlinu a zaplatili jsme si dvě noci v místním kempu. K večeři byl výtečné připálené rizoto, ale kdo měl hlad, tak se najedl (takže všichni...:-) Když všichni dojedli, tak jsme si šli lehnout do stanů a usnuli. V noci, bylo asi 00:45, začal štěkat pes a asi po půl hodině se ozval výstřel. To, že byla komusi připsána pokuta ve výši tisíc korun slovenských, jsem se dozvěděl až ráno.
les za Ďurkovcem – kemp Ďurkovec – Čingov – podél Hornádu – ústí Bieleho potoka – Letanovský mlyn – Hrdlo Hornádu Spišská koliba – Podlesok
11 km
PÁTEK 23. 7. 2004
Vstali jsme až kolem 9:00, bylo poněkud zataženo, ale začali jsme snídat po lžičkách záviny s čajem. Nakonec jsme dojedli a šli kempem až do krámu pro sváču. Potom jsme se vydali podél Suché Belé směrem vzhůru po žebříčkách. Byla to nádhera. Jediný, co nám trochu kazilo krásu místní přírody, bylo velké množství turistů – batůžkářů (jak jsme si je nazvali). My jsme sice taky měli batůžky, ale my se řadíme k extrémistům. V průběhu cesty k pramenu se totiž fešně rozpršelo a my jako extrémisti jsme neměli pláštěnky a ani nám to nějak nevadilo, bylo to příjemné ochlazení. Také Delfi něco kouslo do levého lýtka, asi Deltoit. Po oživení Delfi jsme se vydali dál k vrcholu Suché Belé, kde jsme si dali chleba s paštikou, což byl náš oběd. Po jídle jsme se celkem rychlým tempem vydali směrem Kláštorisko. Ale na rozcestí „Pod Vtáčim hrbom“ jsme se vydali z kopce směrem na Podlesok kemp, kam jsme dorazili už kolem 14:00. Potom jsme si skoro všichni lehli do stanů, někteří se šli projít. Večer jsme šli všichni na večeři do místní Koliby. Po průměrné večeři, ke které jsme měli jako doladění správně atmosféry halas německých „skautů“, jsme vyrazili zpět. Po cestě z Koliby Kačka zkoušela se opět dovolat domů a vrátila se s Jirkou okolo 21:30. To už jsme všichni kromě nich byli uložení ve spacáku ke spánku.
Podlesok – podél Suché Belé – Suchá Belá vrchol – Pod Vtáčim hrbom – Nad Podleskem – Podlesok kemp
9 km
SOBOTA 24. 7. 2004
Ráno jsem s Kačkou došel pro rohlíky k jogurtům na snídani. Každý jsme si dali k snídani 3 rohlíky s jogurtem a začali jsme balit batůžky na celodeňák. Když jsme sbalili batůžky, šli jsme po červené jako včera, tou samou cestou. Zhruba v polovině kopce jsme měli odbočit na žlutou a na Kláštorisko, ale žlutou jsme přešli, tak až z dalšího rozcestí jsme to vzali po červené. No a potom jsme šli a šli, až jsme došli na Kláštorisko. Tam jsme si udělali prohlídku a taky jsme pokecali s pokladníkem (Čech). Ten nám řekl, abychom si to šli prohlídnout. Šli jsme všichni kromě Kačky a Svíži. Pak jsme se přesunuli do stínu lesa a dali si oběd, chleba se sýrem. Po obědě a chvilkovém odpočinku jsme vyhledali modrou značky a do kopce vyrazili směrem na žlutou na Obrovský vodopád. Všichni kromě Kačky a Svíži se šli podívat na skálu, aby viděli krásnou přírodu pod námi! Potom jsme doputovali až k rozcestníku, kde jsme čekali na Kačku a Svížu, kteří se už vydali dál, ale my to nevěděli. Potkali nás až na půli cestě na Obrovský vodopád. Já s Jirkou jsme si Obrovský vodopád prohlídli pro velký úspěch dvakrát, ale vůbec nám to nevadilo, byla tam nádherná příroda, která nás zaujala natolik, že proběhlo i focení, při kterém málem Šváb a Svíža spadli do vodopádu. Když uběhlo to nejvtipnější, vyfotilo se několik fotek a došlo se na další rozcestí, my se vydali po zelené směrem na Velký Kysel. Když jsme vylezli po cestě a žebříkách nahoru, dali jsme si svačinu a obdivovali myšky. Následně jsme pokračovali na rozcestí Glac – Malá Pol’ana, kde se po louce poflakovalo stádo koní a kolem odpadkového koše se opět poflakovalo kvantum myší. Dina si šla vyfotit koně a ostatní s velkým zájmem pozorovali tyto myši. Potom jsme se rozhodli, že s košem zatřeseme, aby vylezli. První, kdo s ním třásl byl Svíža. Při tom se rozeběhli i koně, hnaní pasáky a my putovali dál a dál, až jsme doputovali zpět do kempu v Podlesku. Po tom, co jsme došli do kempu, jsme si chtěli udělat polívčičku k véče, ale došel benzín. Zašli jsme o něco níže (sháněli jsme benzín do MSR), kde jsme se seznámili s hodným Maďarem, který neměl kanystr, ale poté, co jsme obešli půl kempu, dostali jsme trochu benzínu na dovaření polívky od nějaké rodinky s modrým autem. Sotva jsme dojedli polévku (knedlíčkovou), zalehli jsme do stanu a připravili se ke spánku.
Podlesok – Nad Podleskem – Pod Vtáčim hrbom – Kláštorisko – Obrovský vodopád – Vel’ký Kysel‘ – Glac Malá Pol’ana – Suchá Belá vrchol – Pod Vtáčim hrbom – Nad Podleskem – Podlesok kemp
16 km
NEDĚLE 25. 7. 2004
Ráno došlo k drobnému kiksu, neboť nebyli k dispozici rohlíky, takže jsme dostávali pouze jeden kousek na osobu. Moc jsme se nenajedli, ale dali jsme si i melouna (původně k svačině) a vyrazili do Hrabušic, abychom si koupili něco k snídaňo - svačino - obědu a na další jídla. K obědu jsme si koupili chleba a pomazánkové máslo. Když jsme snědli i většinu chleba, co byl k večeři, tak ho Zuzka šla dokoupit, ale neměli ho… Nedalo se tedy nic dělat, a tak jsme vyrazili směr kemp, až na dva (Zuzku a Švába), kteří se obětovali a šli pro ten nešťastný benzín. Respektive jeli stopem. Ani jsme nedošli na konec Hrabušic a troubí na nás zelená Škodovka a v ní byla moc fajnová rodinka:-). Dovezli nás až do Spišského Štvrtoka přímo před benzínku, kde jsme nabrali benzín a vyrazili zase nazpět. To jsme zase došli za vesnici a Zuzka mávla jednou rukou a zastavil nám žlutej Favorit. Uvnitř byli moc milí lidi, se kterýma jsme se dobře pobavili a vyhodili nás v Hrabušicích a pěšky jsme došli do kempu. Po cestě, když jsme se vraceli (1. skupina) zjistila Delfi, že má nateklé prsty, hned začala sundávat prstýnky. Dva se jí povedly a se třetím se prala asi 4 hodiny v kuse. Mazala si to Fenistilem, namáčela do mýdlové ledové vody a nakonec, když nic nepomáhalo, tak jí Kačka dala Ditiaden. Úspěšně jsme se navrátili do kempu a vyčkali na návrat Švába a Zuzky. Natahali jsme celkem slušně dřeva na oheň, na kterém jsme si uškvařili buřty a čaj. Ještě předtím jsem (Zuzka) šla s Delfi shánět štípačky na rozštípnutí prstýnku, aby jí ten nateklý prst „nezčernal“ a nakonec jsme skončili pilováním, štípáním apod. na recepci – úspěšný konec… No a po udělání a snězení buřtů jsme si šli všichni jako obvykle lehnout.
Podlesok – Hrabušice (...) – Podlesok (+ stopem do Spišského Štvrtku pro benzín)
5 km
PONDĚLÍ 26. 7. 2004
Druhý den ráno jsme vstávali brzo (v 7:30), protože jsme se přesouvali přes Velký Sokol do Dedinek. Nejdřív jsme šli po zelené, pohodička. Mírně pršelo. Potom ale před Velkým Sokolem začalo lejt jako z konve, takže jsme se raději schovali v „kůlně“, kde jsme hráli „kryžom – nekryžom“, „tik – ťak“ a malou hodnou kočičku. Po hodině blbání jsme vyrazili dál po žlutý. Když jsme dorazili k boudičce, kde normálně seděly 2 lidi, a vybíraly poplatky za národní park, zjistili jsme, že nás dnes Velký Sokol nebude nic stát a razili jsme si cestu potokem, lopuchama, vodou, po žebříkách až k vrcholu. Překonali jsme pouze dva železný žebříky, naštěstí zcela bez problémů. Cesta byla dlouhá, ale k vrcholu jsme přece jenom dorazili, a protože pršelo, vzali jsme to ještě 15 minut po červené na rozcestí Pod Suchým vrchom, kde jsme vybalili oběd (už bez deště nebo jenom s malým mrholením). Ti rozmazlenější chtěli k obědu i máslo, ale nakonec si ho vzali všichni. Po dobrém obědě (spláclé rohlíky s máslem a tvrdým sýrem) jsme pokračovali dál po cestě nahoru, až na vrchol Suchého vrchu, kde Šváb našel slušivé sluneční brýle. No a potom už jen po rovině na Geravy a z kopečka dolů do našeho posledního místa spočinutí, do Dedinek. Dorazili jsme na naše očekávání brzo, už kolem 16:00. Zaplatili jsme kemp zatím na jednu noc, rychle jsme postavili ve chvilce bez deště stany a rychle dovnitř, protože už zase začalo pršet. Poté jsme si uvařili večeři a šli si lehnout, ale ještě před spaním jsme hráli karty a luštili křížovky a… Neustále pršelo, a to i celou noc.
Podlesok – Píla – Sokol – podél Velkého Sokola – Glacká cesta – Pod suchým vrchom – Geravy – Dedinky kemp
16 km
ÚTERÝ 27. 7. 2004
pro změnu ráno taky pršelo. Prohlásili jsme tento den za odpočinkový a celý jsme strávili ve spacácích.
Dedinky – Dedinky (prší, prší, prší…)
0 km
STŘEDA 28. 7. 2004
Další den ráno stále ještě pršelo. Došla jsem s Vojtou nakoupit a rovnou jsme zjistili, že nám v 11:10 jede vlak do Dobšiné L’adové jaskyně, abychom zase celý den neleželi ve stanu. Všichni jsme se ráno oblékli, vzali pláštěnky, jídlo a šli na vlak. Mezitím jsme se vyfotili na přehradě, která byla pěkně rozbouřená větrem a deštěm! Vlakem jsme jeli jenom chvilku, cca 15 minut a na nádraží „Dobšiná L’adová jaskyňa jsme pokračovali pěšky do „městečka“, odkud vedla cesta až na samý okraj jeskyně. Jeskyně byla nádherná, smůla, že tam byla zima – překvapivě. A taky velké množství turistů. Po prohlídce jsme sešli dolů, kde si někteří, tedy všichni kromě mě koupili suvenýr. Po nakupování jsme si šli dát oběd, ke kterému jsme měli rohlíky se sýrem. Po obědě jsme si šli dát něco teplého do žaludku. Dina měla čaj, Delfi a Karča horkou čokoládu, Šváb se Svížou česnečku a kafíčko, Kačka česnečku s horkou čokoládou a já Zuzka domácí slepičí polévku s horkou čokoládou. Bylo to dobré zahřátí. Pak jsme se opět vydali vyhodit něco peněz za zbytečnosti a konečně se vydali na vlak. Jel nám až za hodinu, tak jsme zatím seděli, koukali, povídali si a pro změnu odpočívali v čekárně. No a pak už jel vlak, nastoupili jsme a vystoupili v Dedinkách. Šli jsme zase přes nádrž, kde hrozně foukalo. Nešli jsem hned do stanů, ale nejdřív si šli koupit k večeři sýr do špaget a někteří si koupili něco dobrého na zub na cestu domů. Rozhodli jsme se totiž vzhledem k nepříznivosti počasí jet domů už o den dřív, tzn. zítra - ve čtvrtek. Stany se tvářili, že už to s náma moc dlouho nevydrží, ale nakonec to dopadlo dobře a přežili jsme i tu naší poslední noc.
Dedinky – (vlakem) Dobšiná L’adová jaskyňa – (vlakem) Dedinky
5 km
ČTVRTEK 29. 7. 2004
Vstávali jsme v 6:30 a dali se do balení. Když jsme dobalili, odnesli si batohy pod střechu a šli zbourat stany (!!!pršelo!!!). Pak jsme dobalili a opět se vydali směr vlaková zastávka. U pokladem jsme zakoupili lístky do Púchova a když nám prodavač oznámil cenu (2 310,- SK), začali jsme všichni vybírat z peněženek poslední drobáky, abychom to splatili ve slovenských korunách – podařilo se:-). Pak jsme si všichni s chutí dali snídani. Byly rohlíky s tvarohem a pudinkem. Sotva jsme dosnídali, přijel vlak a my jeli směr Margecany osobákem., kde jsme nasedli na další vláček – rychlík a odsvištěli. Když byla změna průvodčího, nastal malej problém. Zjistili jsme, že děti, kterým je 15 let, už nemají jezdit za polovic, ale za dospělou, ale průvodčí byl hodnej a nechal nám to. Uffff… Nakonec jsme v Púchově koupili další lístky, všechno dopadlo dobře, úspěšně jsme přestoupili a překonali hranice. Poté si zakoupili příslušné jízdenky až do Prahy a přesně 29. 7. 2004 ve 20:38 dorazili na Hlavní nádraží.
Dedinky – Margecany – Púchov – Hranice na Moravě – Praha (vlakem)
2 km
Nachozeno zhruba 76 km.
Utraceno zhruba 2 500 Kč na člověka.
Delfi, Dina, Karča, Kačka, Svíža, Šváb, Zuzka
Štěně 20. 7. 2004
Komentáře:
| Vložení komentáře je možné až po přihlášení. |