Pečení cukroví
Když jsme v sobotu přišly do klubovny, bylo tam nádherně vytopeno, což je, jak jistě víte, věc u naší velké klubovny téměř neuvěřitelná.
Jelikož rádkyně se slézaly postupně, zezačátku jsme měly jenom jedno těsto. Nakonec ale těsta přišla a my jsme se tak mohly s chutí (doslova) pustit do dělání vosích hnízd, perníčků, lineckého, vanilkových rohlíčků, kokosových kuliček a hříbečků. (Snad jsem na nic nezapomněla.)
Jako každý rok, i letos byla největší bitva o to, kdo bude zdobit perníčky. Nakonec jsme se ale dohodly a perníčky se dostaly do krabice v krásně nazdobeném (a nesnědeném) stavu.
Když už mluvím o jedení, nejhůře na tom byly nepochybně vanilkové rohlíčky. Tedy, rohlíčky. Ono to ve skutečnosti bylo půl na půl. Poté, co byly zavrhnuty různé nápady jako koule a podobné, uchýlily se holky k tradičnějšímu tvaru – preclíkům. Takže vedle rohlíčků nám teď v krabici odpočívají vanilkové preclíky. Pravda, sní se všechno.
Ale zpět k tomu jedení. Jelikož se nám naše milé rohlíčky doslova rozpadaly pod rukama, skončila jich spousta v žaludcích jejich obalovaček. Pár jich pak „záhadně“ zmizelo i z krabice, ale co, to přece k pečení patří. Moc cukroví okolo na to, aby si člověk nedovolil alespoň kousek ochutnat. (Možná „užrat“ je přesnější termín.)
Štěně
Štěně 1. 12. 2012
Komentáře:
| Vložení komentáře je možné až po přihlášení. |