Vánoční výprava (Nymburk - Tortuga)
Už jenom místo letošní vánoční výpravy naznačovalo, že se bude jednat o nezapomenutelný zážitek. Jelo se totiž do Nymburka a to ne nikam jinam než do Tortugy, té nejlepší (alespoň podle mně) skautské klubovny.
Sraz byl jako obvykle na Kobylisích a po dlouhé době nám bylo nařízeno přijít na něj v kroji. Přeci jenom, Vánočka je Vánočka.
Co se týče vlaku, čekalo nás nemilé překvapení v podobě absence kupéček. Naštěstí cesta netrvala dlouho a bez kupéček se navíc o moc lépe ujídá kolemjdoucím Dráčkům, Sárám a jim podobným, viď Káťo!
Když jsme se konečně dostaly do klubovny, čekalo nás milé překvapení a to v podobě postelí v pokojích. Najedly jsme se a poté si zahrály hru na pošťáky roznášející PFka po celém světě.
Po hře jsme se sešly dole v jídelně spolu s kytarou a zpívaly jsme písničky. I když, kdyby jenom zpívaly. Během tří čuníků se sem tam ozvalo vykviknutí pocházející od Skřítka či Káji. U dalších písniček se Skřítek už „omezila“ na „doprovázení“ nás na „kytaru“ z mopu. Káťa používala tímto netradičním způsobem dokonce svojí flétnu. A Skřítek tím mopem chvilku dokonce bouchala do zářivky, protože se jí nelíbilo, jak bliká.
Druhý den ráno jsme si my skautky pochutnaly na vaflích s nutelou (ano, obě družinky, aneb kolektivní skautské podvědomí funguje). Poté jsme se odebraly na rukodělky. Ty letos obnášely přáníčka, kuličku z vlny, fuksáčky (plyšáky z ponožek), sponky a korálkování. Mezitím jsme si našly čas i na Janinu, Kájinu a Terčinu hru.
Ale teď už k večeru. Před večeří jsme se sebraly a vyrazily ven na vánoční procházku, během které jsme objímaly vánoční strom a Sovička nám vyprávěla pověsti o Nymburce. Kromě stromu jsme ovšem objímaly i Káju, která z toho musela být opravdu nadšená. (Myšleno ironicky, ovšem).
Když jsme se vrátily z procházky, zdržely jsme se ještě chvilku venku a odbyly si první část vánočních zvyků, konkrétně jsme třásly bezem a ozýval se nám pes. (Nebo to snad byl „pes“?) Čertíkovi se dokonce ozvali tři psi zároveň, takže asi bude mít na kluky opravdu štěstí.
Poté, co jsme se vevnitř zakrojily, jsme pokračovaly ve vánočních zvycích. Od házení pantofle jsme přešly k ťukání na kurník neboli modrý pokoj. Zajímavé, že kuřata značící, že bude mít dotyčná dítě, se ozývala převážně světluškám a následně Lentilce se Sovčou. Naopak Káje, za kterou ťukala Čertík, se ozval kohout značící, že zůstane sama. A co Vodička, Kájo?
Po vánočních zvycích konečně přišel čas na vánoční večeři, nesenou letos v mezinárodním duchu, ostatně jako celá výprava. Podávalo se všechno možné, od chleba s lososem přes tradiční řízek až po jakýsi oříškový závin. Možná bylo lepší, že jsme na jídlo moc dobře kvůli svíčkám neviděly, protože jinak by bylo o dost těžší to všechno sníst.
Po večeři jsme se přesunuly do vedlejší místnosti, kde jsme se chytly za ruce a zazpívaly si „Narodil se Kristus Pán“. Následně posílaný stisk však měl problém dorazit, ale nakonec byly zdárně překonány a stisk doputoval zpět k jeho vysílatelce. Následovalo zapálení Svíčky údělů, kterou jsem letos zapalovala já. (Když to řekly, koukala jsem jak u vytržení a ještě půl hodiny potom jsem se usmívala jak měsíček na hnoji.)
Ještě před rozdáváním dárků se naše nové členky podepsaly na náš vánoční řetěz, kde jsou všichni členové oddílu od nějakého dávného roku. Když se jména na řetězu četla, zjistilo se, že buďto máme v oddíle Káji dvě, nebo se tam naše milá rádkyně podepsala dvakrát.
Ale teď už k rozdávání dárků. Kdybych měla vyjmenovávat, co kdo dostal, trvalo by to moc dlouho a navíc to ani nevím. Takže vyberu pár zajímavých dárků, které někdo od někoho dostal.
1. Každá družinka dostala od modré šestky stolní hru nakreslenou buďto Káťou nebo světluškami. Perlička z Medvíděcí hry, která byla na téma táborového dne – 1. Dopolední program – umřel ti kamarád. Zoufalství tě popožene až ke svačině.
2. Kája a Jana dostaly od Terky velice originální jedlý dárek – perníkovou chaloupku.
3. Říkala jsem předtím originální? Tak to se omlouvám, tohle je ta nejlepší věc, jakou mohl kdo někomu dát. Terka totiž Káťe věnovala velice potřebný dárek a to špunty do uší a antidepresivní gumíky. Na světlušky.
Po rozdání dárků se většina lidí odebrala spát, protože se schylovalo k jedenácté. Ne však Kája, Káťa, Terka, Jana, Uzlík a Čertík a já. My jsme se usadily na koberec, vytáhly Čertíkův dárek – deodorant a začaly hrát flašku. (Pardon, deodorant.) Posléze se k nám připojila i Lentilka s Dráčkem, díky čemuž se hra stala ještě zajímavější. Co jsme si tam řekly, však prozradit nemůžu, protože pravda z flašky se mimo flašku dostat nesmí.
Spát jsme se dostaly až někdy okolo půl jedné a to ještě jenom ty z nás, které neměly radu.
Vstávání druhý den ráno bylo velice namáhavé a zdlouhavé. Nakonec jsme se ale přeci jenom nějak vykopaly a vyrazily na venko-vnitřní hru. Za úkol jsme měly doplnit chybějící dny kalendáře a to plněním různých úkolů od šití kytiček – „barborek“ až po cestu do „Betléma.“ Do Betléma však většina skupinek nedošla, protože nebyl čas, nebo se vyskytly jisté nemilé okolnosti (opilec na cestě, který si podle Vlčíka a Vii řezal ruku a pak se vydal za nimi, protože holky začaly křičet a utíkat), takže Káťa se tam málem unudila k smrti.
Po venkovní hře nám už jen zbývalo zabalit si, uklidit a vydat se na nádraží, kde jsme nasedly do (opět nekupéčkového) vlaku a zdárně dojely na Hlavní nádraží.
Letošní vánoční výprava se podle mého soudu opravdu vydařila a doufám, že příští rok se opět v prosinci do Nymburka vypravíme.
Štěně
Štěně 14. 12. 2012
Komentáře:
| Vložení komentáře je možné až po přihlášení. |