Tábor Nížkov
Sobota 29. 6. 2013
První opravdová táborové ráno. Něco se téhle horní nížkovské louce upřít nedá – za slunečných dnů vychází slunce přímo nad latrínovým lesem (že by odtud osvícení) a míří svými paprsky přímo na budoucí táborový kruh. Tentokrát ale ještě vytahuje skautky zpod jídelny, kterou si večer stihly postavit. Po snídani jsou veškerá auta a rodičovstvo odvelena na Předmíř pro materiál, skautky hlídají louku, kolem níž po cyklostezce sviští neskutečné množství sportovních nadšenců, a sbírají síly. Během dopoledne se louka plní přijíždějícími rodiči, věcmi, nákladem z valníku a v neposlední řadě i bahnem – louka by se dala ždímat. Pracovních sil je dostatek a tak se vrháme na stavbu, každému dle jeho sil a odbornosti. Hříbek, Juan a Láďa se postavili do čela kuchyň týmu a oblíbených šlapek jílu, díku Musilům budeme mít opět kam chodit na lesní výlety za černou dírou, maminkám patří vyměření kruhu i stavba košů, vodní tým realizoval korýtko i sprchu… Už loni se nám stavba znatelně zkrátila. Vyrostly skautky? Máme více (poiřád těch samých) ochotných a věci znalých rodičů, kteří vědí, jaké kdy použít hřebíky a že vodováha je občas přežitkem? Utajená dopingová aféra? Těžko říct, každopádně k večeru už stojí zásobák, kuchyň s honosným tympanonem, veškeré vodní zázemí, nářaďák a prvních pár stanů v čele se zbrusu novým vůdcákem. Neuvěřitelné. Ještěže některé věci zůstávají při starém a navrací do reality – třeba stéle platí fakt, že nářadí se před rosou samo neschová a neuklidí. Tak tedy díky za dnešek, výkonní stavitelé a snad poslední dobrou noc za skřehotání žab a chrápání nádeníků pod jídelnou (té jídelny se třeba zítra i zbavíte, zbytek je však trochu nejistý. :-))
Sovička
Neděle 30. 6. 2013
Vstaly jsme do krásného chladného rána, abychom si užily poslední den stavby s výpomocí od našich rodičů. Když se nám po dostání Cvaka z postele podařilo namazat rohlíky ztuhlým máslem, mohly jsme si je konečně spolu s Brabcovic domácí marmeládou a čajem dát k snídani. Poté už následovala klasická náplň dnů na začátku tábora – stavění, dnes už konečně převážně našich stanů. Některé z Medvíďat ovšem měly smůlu, jelikož oběd se sám neuvaří, zvláště pak ne těstoviny se sýrovou omáčkou. Díku Bohu máme své stavební čety, které se o vztyčení našich stanů postarají.
Jakmile byly dostavěny stany (nebo alespoň ta část, ve které se bude dnes v noci spát), zaúkolovala nás Lentilka na různé další práce, jako například stavba sušáku.
Před večeří už nás čekal jen drobný úkol – vyrolovat stěnu jídelny, která celý den schnula na slunci. Poté už jsme si mohly dát chlupatý chleba, u jehož vydávání jsme se od Cvaka dozvěděly, že: „Bez pitíčka není jídlíčko.“ Poté jsme si prohodily skupiny – ta, co měla už dříve to štěstí, že si mohla vybalovat, byla poslána pracovat a zbytek konečně dostal příležitost dovybalit si své bedny. Nyní už se táboram rozléhají tóny Terčiny kytary a tábor už snad doopravdy začíná.
PS: Dnes v noci se ještě nehlídá! Pouze spíme ve stanech, které je potřeba hlídat, takže hurá do kuchyně!
Štěně
Pondělí 1. 7. 2013
Ráno bylo naplněné Janiččinými a Ádinými dohady nad tím, jak uvařit ovesnou kaši a co do ní dát a co ne. No, nakonec to zvládly dobře. :-)
Po snídani následovala první táborová prohlídka, která však ještě nebyla bodovaná. To jsme ale zjistily až o následujícím nástupu, na kterém jsme nezvykle zpívaly hymnu státní místo junácké. Asi proto, že to byl první nástup.
Vzhledem k tomu, že louka je jaksi bahnitá, bylo na hlavním programu dne dělání roštů. Během toho vznikl nový táborový zpěvník obsahující výrazy jako „Už čvachtám“ (=už běžím), či „Já se z toho zčvachtnu.“ Z toho je doufám dosti jasné, v jakém stavu se naše louka nachází – čistou nohou přejít z jednoho konce na druhý bylo před rošty zhola nemožné.
Stloukání bylo přerušeno obědem, poledním klidem a výpravou do Sázavy za účelem koupele. Když jsme ale posléze rošty dopravily na určená místa, mohly jsme se jít koupat znovu, tak jsme byly zastříkané tím vším bahnem.
Po nástupu nás čekal už jen táborový řád, tentokrát podaný ve formě scének jak-to-nemá-vypadat. Přitom jsme se například dozvěděly, že na táboře se nepije, což sice účelem scénky Cvaka a Vlčíka nebylo, ale rozhodně nás tato Lentilčina poznámka dosti pobavila. A nyní už popadáme naše kartáčky, jdeme si čistit zoubky a „užijeme“ si naši první hlídací noc. Dobrou!
Štěně
Úterý 2. 7. 2013
Dnes jsme se přesvědčily, že očekávat od lidí zbuzených na hlídku nějakou mozkovou aktivitu, je dosti naivní a hloupé. Když jsem nechtěně vzbudila tábor o hodinu dříve, nebyl nikdo zrovna nadšený. (A já se omlouvám.) Poté se celý den musel program posouvat a natahovat, ale ve výsledku to snad nikomu nepřipadalo ani divné. Aspoň, že tak.
Po snídani, ke které byl chleba s medomáslem a (ne všemi zrovna vítané) Caro, se Lasičky odebraly k ohništi za účelem postavení lavičky (ze které se nakonec vyklubalo několik malých individuálních sedátek) a Medvíďata zamířila na službu.
Odpoledne bylo v kuchyni tak málo práce, že se většina Medvíděcí družinky odebrala postavit si lavičku vlastní. Během stavby jsme zjistily, že Cvak je vlastně Napoleon a tudíž (dle jejích slov) celebrita. A celebrity nepracují, ty se producíruj po louce a kradou Čertíkovi brýle.
Když se nám konečně podařilo lavičku dovázat, nastal čas na loukový tréning. Tam už se k nám připojily i světlušky, které společně se Sovičkou, Zoubkem a Skřítkem přijely už během dopoledne. (A já s hrůzou zjišťuji, že jsem to sem málem nenapsala.)
Nyní je soobní volno, po kterém světlušky čeká táborový řád, Lasičky stezka a Medvíďata volno, jelikož naše lavička, na jejíž stavbu jsme měly večerní program vyhrazený, už dávno stojí na svém místě.
Štěně
Středa 3. 7. 2013
Dnes ráno už tábor konečně vstal i podle rozpisu. Po výborné snídani, ke které bylo müsli s jogurtem, si i světlušky zažily svou první ranní prohlídku.
Vlajka je očividně prokletá. (Nebo že by to bylo mnou?) Poté, co nám včera slezla někam do půlky stožáru, skončila dnes o kolečko pod špičkou. (Na co tam jsou sakra tři?)
Po tomto drobném incidentu už dopoledne pokračovalo bez větších zádrhelů. Lasičky připravovaly táborový oheň, světlušky si upravovaly své indiánské oblečky a Medvíďata v kuchyni patlala těsto na bramborové placky k obědu.
Něco zajímavého se začalo dít o prvním odpoledním programu. To jsme takhle my skautky seděly pod jídelnou, když se zčistajasna objevil cestovatel časem (=Lentilka) přijíždějící z budoucnosti na svém kolovitém stroji času. Když jsme mu jeho vozidlo pomohly opravit, ocitly jsme se s ním najednou v pravěku. Poté nám byl každé dán papírek s určením místa, kde jsme poté nalezly náramky. Podle jejich barev jsme se rozdělily do tří skupinek (světle modrá, tmavě modrá a růžová) a započaly naši etapovou hru uvařením chutných čajů z přírodních surovin.
Večer jsme se všechny shromáždily na nástup už v krojích, jelikož hned po stažení vlajky (a povelu „pohov“ místo „rozchod“) se konal nástup k táborovému ohni.
U táboráku se každá družinka předvedla se svojí scénkou. Mezitím a poté zaznělo pár písniček (mimo jiné „Když se zaminuje kůň“) a po příjemné chvilce u ohně se odebraly spát nejdříve světlušky a o něco později i skautky. Dobrou noc!
Štěně
Čtvrtek 4. 7. 2013
Ráno nás vzbudila vánoční koleda. Okamžitě nám všem došlo, co to znamená – dnes je Polovánoční den!
Když jsme se všechny vyhrabaly ze spacáků, popadly jsme ozdobičky, které jsmee měly za úkol přivést si s sebou a šly jsme do lesa najít stromeček, na který bychom je mohly pověsit. (Povedlo se.)
První dopolední program pokračoval ve vánočním duchu – sešly jsme se pod jídelnou a, s pomocí Čertíkových receptů, připravily spoustu nepečeného cukroví, pravděpodobně na večer.
O druhém dopoledním programu jsme ale už zase popadly náš stroj času a vyrazily do roku 300 před naším letopočtem, kde jsme se zúčastnily gladiátorských zápasů, nejdříve na souši a poté i ve vodě, kde bylo úkolem protivnici shodit z klády do tekoucí Sázavy. (Podívaná k nezaplacení.)
Po obědě čekala Lasičky služba a Medvíďata „hustá hodinka“ (spousta divných úkolů) a Sfingy (projít úsek lesa aniž by vás Sfinga zaslechla) Poté už nás od řízku s bramborovým salátem dělil jen loukový tréning, který proběhl za neustálého smíchu převážně Chipa a Sovičky.
Večer jsme si nejprve zahrály na Fantoma opery a poté jsme se shlukly do kroužku u sušáku a zpívaly koledy, zatímco nás rádkyně jednu po druhé odváděly. Tak jsme se nakonec všechny sešly u stromečku, kde jsme si vyměnily naše dárky a snědly výborné nepečené cukroví. Nakonec jsme opět vytvořily kroužek, nechaly každá vyhořet prskavku a zazpívaly si večerku. Poté už jsme se ale opravdu musely odebrat vyčistit si zoubky a jít spát. Dobrou!
Štěně
Pátek 5. 7. 2013
Budíček byl o trochu později. Při rozcvičce jsme si všechny namočily levou ruku do oleje a musely jsme co nejvíce skautkám a světluškám popřát dobré ráno. Máťa si ale nejdříve namočila ruku ještě do jehličí. Po rozcvičce jsme se podívaly na svoje ruce a zjistily, že je všechny máme špinavé! Rozcvička totiž byla ukázka toho, jak lehko se roznáší bakterie.
O dopoledních programech měly Medvíďata orienťák a vazby a Lasičky službu.
Dnes je Barevný den! Všechny jsme se převlékly vždy do jedné barvy. Lentilka nám ještě nabarvila vlasy křídami. K obědu jsme měly rizoto obarvené na modro. Do polévky jsme přidaly červené barvivo, i když byla rajská, a šťáva byla obarvená hnědě a na barel jsme napsaly: „Vývar z drcených mravenců!“
Odpoledne jsme se šly koupat do Sázavy. Potom jsme měly etapovou hru – mor. Podle receptu jsme vařily lektvar a přísady do něj jsme buď musely najít, nebo získat u čarodějnic. Pak jsme to všechno uvařily a namočily do lektvaru řetízek. Musely jsme pak ještě tancovat kolem kotlíku a všechny si namočit levý palec do lektvaru. Na začátku jsme si ještě hodily kostkou a měly jsme každá nějakou chorobu.
Večer jsme hrály famfrpál. Kája byla zlatonka a ostatní rádkyně byly potlouci. Famfrpál jsme hrály na dolní louce, a protože jsme se vrátily zpět do tábora brzy, měly jsme večerku o trochu dříve.
Štěně a Máťa začaly plnit první orlí pero, ale Mátě se to nepovedlo, Štěně se však zatím drží!
Lída
Sobota 6. 7. 2013
Ráno nám Sovička zahrála písničku „Už to nenapravím“ a Chip nás zavedla na rozcvičku. Po zazvonění všichni běželi na snídani, byly záviny s kakaem nebo čajem. Po snídani šly skautky na střílení ze vzduchovky a stezku. Potom ke svačině bylo hroznové víno a půlka banánu. Po svačině nás spískali blýskavicí a když jsme přišli, tak všichni měli nejdříve udělat padesát kliků, potom tři kolečka kolm táborového náměstí a někteří se mezitím plazil. Po třech kolečkách, nebo i dřív, nás Máťa zavedla do lesa. Řekla nám, že se nacházíme v 18. Století na začátku Francouzské revoluce a že musíme postavit bariéry z podsad, nasbírat šišky a každá skupinka si měla vyrobit vlajku. Vlajky jsme daly za bariéry a francouzské vojsko (=vedení) nás začalo bombardovat. Nakonec jsme vyhráli, ale těsně. K obědu byla pórková polévka a bramborové šišky s uzeným a špenátem. Po obědě jsme neměly poledňák, ale dozvěděly jsme se o tom, že jdeme na puťák.
Hned na začátku puťáku jsme šly špatně a ušly asi o tři kilometry více, než jsme měly. Po cestě do Račína jsme se brodily řekou asi stejně širokou jako Sázava. Ještě před tím Jana řekla: „Zbývá málo dní tábora. Poznala jsem to podle toho, že mi dochází spodní prádlo.“
Dorazily jsme k Medvíďatům a společně jsme se doklopýtaly k Velkému Dářku. Tam za námi přijely v osm hodin Lentilka, Chip a Zoro (Dáša) a řekly nám o další části etapovky. Tentokrát jsme měly doplavat až k Chipovi a Lentě, překousat nit u balónků, což bylo třináct koloní + čtyři další. Nakonec vyhrála růžová, všechny jsme se převlékly a šly do lesa přečkat první noc na puťáku.
PS: Štěně splnila první orlí pero.
Ála
Neděle 7. 7. 2013
Takže první noc na puťáku jsme přežily a už zbývá jenom jedna. Poté, co jsme se probudily, jsme si zabalily, najedly se a otevřely obálku s instrukcemi. Akorát balení nám trvalo do devíti a tak jsme otevřely i druhou obálku, ve které bylo napsáno, že polovina družinky má mít půl hodiny zavázané oči. Došly jsme do vesnice, kde jsme si měly dát půlku citronu a vyfotit se. Šly jsme dál po červené značce a na rozcestí jsme odbočily na kopec. Tam jsme otevřely další obálku a půl hodiny jsme šly po etapovkových skupinkách se svázanýma nohama.
Dorazily jsme do Žďáru nad Sázavou a byly jsme tak zmožené, že jsme zakempily u Lidlu a otevřely další obálku. Měly jsme po etapovkových skupinkách jít do města a vyměnit sirku za co nejcennější věc. K Lidlu jsme se vrátily v 15:15 a Áďu s Janou jsme přemluvily, ať jdou taky vyměňovat a když se vrátily, tak přinesly plínku. :-) Mezitím přijela Dáša a Alpi vyzvednout Áďu. Když Áďa odjela, všichni jsme vyrazili na svá místa určení, Medvíďata k Matějovskému rybníku a Lasičky k Peperku.
Ála
Pondělí 8. 7. 2013
Dnes ráno jsme se za spacáku začaly vykopávat už o půl osmé. Daly jsme si Bebe mini s jogurtem a po zbourání stanu jsme se vydaly směrem k táboru. Dnes nás naštěstí čekal pouze úsek osmikilometrový, což bylo oproti předchozím dnům malinko.
Když jsme asi po hodině a půl došly na dohled od Sázavy, zamířily jsme před pole na cyklostezku, kde nás o chvilku později nalezly Lasičky. Poté jsme po etapovkových skupinkách vytvořily figurku či masku typického občana Žďáru nad Sázavou.
Pak už nás čekaly jen pouhé tři pohodové kilometry po cyklostezce až do tábora. Tam jsme dorazily už po svačině. (Počítalo se s námi až na oběd.)
Co se týče oběda, to maso mohlo být dobré. Až na to, že někomu „trošku“ ujela ruka se solí a s kořením. Jaj, to bylo slaný!
Po klidu, který jsme my skautky měly od příchodu až do konce poledňáku, zamířily Lasičky na službu a Medvíďata na rukodělky a představení lidí mimozemšťanům. Když jsme si každá udělaly přednášku a lidské rase, jejich zvycích atd., nastal čas na loukový tréning. Jelikož bychom nic náročnějšího po puťáku nezvládly, usnesly jsme se, že se pouze protáhneme.
Po palačinkách k večeři už nás čekal jenom první společný večer v tee-pee s kytarou, kde nás mimo jiné Skřítek naučila, jak se vlastně tleská. Po písničce na dobrou noc jsme už ale musely zamířit do našich stanů (nebo v mátině případě zůstat v tee-pee) a jít spát s vědomím, že zítra budeme někdo jiný.
Štěně
Úterý 9. 7. 2013
Dnešní vzbuzení písničkou se v podstatě nekonalo. Tedy, oni zpívali, ale tak potichu, že to stejně skoro nikoho nevzbudilo. Ono když je DVT Kulíšek, tak se není co divit. Ano, je Den naruby.
Po snídani následovala prohlídka, při níž létalo asi dvakrát tolik věcí než obyčejně. Zvláště Cvak (a lá Kanafásek) se v prohlídce náramně vyžívala.
I přes to byla na nástupu udělena vlajka čistoty a to stanu Kamča- Kulíšek (ve skutečnosti Kája- Čertík).
Dopoledne čekala Medvíďata finská stezka a zdravověda, zatímco Lasičky se otáčely v kuchyni. Po obědě většina (skutečných) skautek popadala na deky do stínu, stále ještě zmožená z puťáku. Dokonce se z nás ani moc neodhodlalo jít se vykoupat do Sázavy. (Bylo nám dobře tam, kde jsme byly.)
Po dálavě jsme dostaly poštu. A Sušenka dostala přán í k narozeninám hrající písničku od Dády Patrasové, což okamžitě u (skutečných) Chipa, Skřítka, Káti a Zoubka evokovalo Dádinu písničku o žížale, na kterou pak vymýšlely různé variace. (Například solární panel.)
Odpoledne jsme si zahrály hru s nálepkami, která se přelila v následnou debatu o řekněme, zvláštních lidech v naší společnosti. Na loukáči jsme si po delší debatě zahrály vybíjenou všichni-proti-všem.
Po večerním nástupu už nás čekala jen hra Afričtí bojovníci, která byla pro Máťu ve znamení mlčení, jelikož se pokusla podruhé o splnění prvního orlího pera. Držíme palce!
Štěně
Středa 10. 7. 2013
Poté, co si Štěně v noci splnila své druhé orlí pero, nastartoval den pro skautky v duchu Formule 1. Když jsme celý první dopolední program proběhaly na okruhu, (Uf!) bylo jasné, že na druhý dopolední program nám už moc energie nezbyde. Jenže na ten byl taky závod, ale značený fáborky tak špatně, že jsme to po chvíli vzdaly (alespoň tedy my starší).
K obědu nás čekaly šunkafleky a po poledním klidu jsme se zamířily do Sázavy vykoupat. Po dálavě jsme se ale už pomalu začínaly ptát – Neměly by světlušky pomalu jít na puťák?
Než se ovšem světlušky dokopaly ke sbalení si, stihly jsme se my ostatní ještě nasvačit chlupatého chleba. Asi hodinu poté už (konečně!) odvezly první skupinu světlušek z tábora. Ta druhá si ovšem musela počkat až do osobního volna.
Večer nás skautky čekalo obchodování s životními hodnotami, které se odehrávalo v tee-pee. Úkolem bylo získat hodnoty, které se nám líbí a naopak se zbavit těch špatných vyměňováním s ostatními. No, ne všem se to povedlo, ono když tam máte i kartičku jako „Zabila jsem člověka,“ tak vyměnit ji je jaksi nemožné.
Po doobchodování už nás čekaly jen zuby a bezsvětlušková noc.
PS: Máťa si splnila své první orlí pero.
Štěně
Čtvrtek 11. 7. 2013
Den začal jako obyčejně až na to, že v táboře bylo nepřirozené ticho. Ano, světlušky byly na puťáku.
Dopoledne čekala Medvíďata služba a Lasičky rukodělky a orienťák. Návrat našich drahých malých třeštidel jsme očekávaly až po obědě.
Uběhl polední klid, uběhl i první odpolední program a světlušky pořád nikde. Když se konečně objevily, začala už skautkám etapovka – život za druhé světové.
Naše tři skupinky se staly rodinami – židovskou, slovanskou a árijskou. Tyto rodiny měly po zbytek dne rozděleného na pracovní a nepracovní čas živořit, jak se dalo.
Zezačátku se nám všem vedlo dobře. Všichni (kromě dětí a Zoubka jakožto ženy v domácnosti) jsme měli práci, dvě až tři celty a zvládali jsme si vydělat.
Situace se časem zhoršovala. Začalo to s Davidovými hvězdami pro židovskou rodinu, pokračovalo vyhozením Čertíka a Cvaka z práce… inu, druhá světová.
Fakt, že nejlépe se měla árijská rodina, snad ani nemusím zdůrazňovat. Ke konci jejich ležení obsahovalo čtyři celty a peněz také neměli zrovna málo. To nám jakožto rodině Židů byly posléze celty sebrány a tak mi (Kobra byla někde pryč, Zoubkovi a Danče bylo špatně) nezbylo nic jiného, než se ukrýt u Slovanů.
Skrývání ale netrvalo dlouho, brzy nato jsem musela utéct, aby mě u nich nenašli. Schovávala jsem se a tak jsem se do koncentračního tábora dostala jako poslední.
V táboře proběhla drobná vzpoura, když všichni vězni začali zpívat „Řízni, řízni“. Po chvíli ale práce i hra skončily přečtením osudů postav, které jsme ten den představovaly.
Štěně
Pátek 12. 7. 2013
Budíček je o hodinu později a snídani máme v tee-pee. Po snídani dále odpočíváme a povídáme si o včerejší hře na druhou světovou válku.
Odpoledne však už začal program. Medvíďata měly stezku a po svačině turbánky a uzly. Lasičky měly službu.
O večerním programu jsme připravovaly scénky na návštěvní neděli. Dělaly jsme je podle táborového řádu. Každá družinka si vytáhla čtyři body řádu a ve scénce je musela porušit.
Štěně si dnes splnila své třetí orlí pero! Všechny jsme jí moc blahopřály.
Lída
Sobota 13. 7. 2013
Dnešní den se nesl ve znamení očisty a příprav jak táborového ohně, tak návštěvní neděle. Před mytím ale skautky čekal ještě rozhovor s majorem Gagarinem „vysílaný“ v Československé socialistické televizi.
Major přijel ve svém trenažeru (=kufr Jitčina auta) a my jsme se posléze dozvěděly, že máme z rachejtle vytvořit raketu. A aby nám to netrvalo moc krátkou dobu, tak i odpaliště k ní.
Po této poslední etapě naší EH jsme vystřídaly světlušky ve sprše a po umytí a obědě jsme se pustily do příprav táborového ohně.
Rodiče se začali sjíždět okolo odpolední svačiny a s Dášou a Juanem přijel i další vítaný host – polárkový dort! (Mňam!)
Večer nahradila světlušky u stahování vlajky Medvíďata, protože jsme si na tomto extra slavnostním nástupu opravdu nechtěly udělat ostudu.
Poté už konečně následoval táborový oheň a vypuštění našich raket. Dnešní večer byl ale slavnostním hlavně pro světlušky, jelikož v tee-pee slibovaly.
Po uložení neslibujích světlušek jsme si už jen zazpívaly večerku a odebraly se pořádně vyspat na den strávený s našimi rodiči.
Štěně
Neděle 14. 7. 2013
Ne, že by se toho o dnešku dalo říci mnoho. Dnes je Návštěvní neděle!
Po snídani čekalo naše rodiče pobavení v podobě scének na téma táborový řád jak-by-to-nemělo-vypadat. Největší úspěch sklidila pravděpodobně ET na dvoukoláku vykřikující „Ranní pošta!“
Poté už si nás na zbytek dne až do pěti hodin rozebrali naši rodičové a rozjeli se s námi, kam bylo libo.
V pět hodin jsme se ale vrátili z civilizace zpět do tábora, abychom až do večeře hrály hry na louce. Po osobáku nás čekala schovávaná a světla v trojúhelníku, kde jsme se měnily ve vánoční stromečky, srnky apod. Teď už ale opravdu musíme jít spát. Dobrou!“
Štěně
Pondělí 15. 7. 2013
Když nás skautky ráno po etapovkových skupinkách poslali se zavázanýma očima (kromě vedoucího člověka) do latrínového lesa za třemi lidmi tam, došlo nm, že je konec klasického programu. Začaly nám okruhy.
Tmavě modrou skupinku ale jako obvykle pronásledovalo neštěstí v podobě poodpadávání členů. Když v táboře zůstaly Zoubek i Kobra, bylo rozhodnuto, že ve dvou to asi opravdu nepůjde a Danča se přidala k růžovým a já ke světle modrým.
Střední okruh se nesl ve znamení nenalezených šifer. Když se nám k tomu Vlčík ještě pozvracela, bylo rozhodnuto, že se vrátíme do tábora. Tam jsme se přivítaly s Dráčkem a po delší pauze jsme (velice neochotně) vyrazily na okruh malý. Tam už jsme měly větší štěstí, zvláště když jsme cestou zpátky náhodou narazily na šestou šifru. (Šly jsme ze čtvrté s nepořízenou.)
Po příchodu do tábora jsme se navečeřely a přitom sledovaly nástup o pouhých jedenácti lidech. V tuto chvíli po jídelnou vyhrává Terka na kytaru a zbytek lidí u toho dosti kraví.
PS: Právě po táborovém náměstí projela mašinka vezoucí samý ožralý. A za ní jela drezína (Káťa)!
Štěně
Úterý 16. 7. 2013
Dnes se k (teď už jenom) modré skupince připojila místo zvracejícího Vlčíka Kobra a v sestavě Máťa, Štěně, Kobra, Ála a Lída jsme se vydaly k patníku číslo 7,5, kde jsme dokončily malý okruh.
Po návratu do tábora nás Máťa opustila a zbytek vyrazil do pravěku na nejlehčí okruh. Fakt, že jsme třetí šifru vyluštily metodou křížovka není sice moc veselý, ale pokračovaly jsme.
Potíže, se kterými jsme si nemohly poradit, nastaly u osmé šifry. U té jsme až po příchodu do tábora zjistily, že ta anglická slova tam náhodou nejsou! Poté už jsme ale šifru bez potíží vyluštily a vydaly se naposledy do Nových Dvorů, kde jsme u hasičské stanice nalezly poslední, devátou šifru.
V táboře jsme se dozvěděly, že vlastně nikdo nevyhrál, jelikož růžová se sice udržela v celku a měla na začátku více bodů, ale na rozdíl od skupinky modré nedošla ani ty dva okruhy. V tuto chvíli světlušky po zakopání válečné sekery zpívají v tee-pee.
O něco později nám skautkám bylo nakázáno zavázat si oči šátky a vyrazily jsme poslepu po cyklostezce. Po chvíli nás dovedli na louku, kde jsme si u světla nahrabaly poklad. Následně jsme se vrátily do tábora a naši etapovou hru zakončily žranicí v tee-pee v podobě marshmallownů namáčených v čokoládě.
Štěně
Středa 17. 7. 2013
Fakt, že etapovka skončila, už jasně naznačil, že se tábor chýlí ke konci. A to znamená, že už nám nezbývá nic jiného, než popadnout sekyrky a štípačky a vrhnout se na bourání.
Dnes se ale ještě konal táborový oheň a Medvíďata byla vyslána zbourat sušák a z dřeva z něj postavit pagodu. Ostatní byli mezitím také rozděleni na bourací čety a jali se demolizovat méně potřebné vybavení tábora.
Odpoledne jsme dostaly prostor na zabalení si a poté přišel čas na naše stany.
Večer nás čekal táborový oheň (a mini pagodička). Po něm se odslibované skautky sebraly a zamířily na louku, kde jsme zapálily oheň a čekaly na Álu, která si dnes plnila svůj skautský slib.
Jelikož bylo na louce seno, padlo pár vtípků na téma, kdo bude při případném požáru hasit a kdo utíkat. Během toho Fialka prohlásila, že „Omdlévání už je out, letos jsou požáry.“ No, naštěstí nic nechytlo, ani nikdo neomdlel, takže samotný Álin slib proběhl rychle a plynule. Poté si Ála obešla své gratulační kolečko a všichni jsme zamířili zpět do tábora, někdo k mladším pod jídelnu a starší do tee-pee.
Štěně
Čtvrtek 18. 7. 2013
Dnes ráno už jsme se (spolu s rodiči, kteří se nám během dne sjížděli na pomoc, pan Mandík dokonce v obleku) pustli do bourání i složitějších staveb a odbourávání kuchyně. Dokonce i většina zvracejících se už dostatečně zmátořila, aby přiložila ruku k dílu. Do večera se nám povedlo (nebo spíše tatínkům) zbourat celou kuchyň a zlikvidovat táborové náměstí.
Večer nás čekal závěrečný nástup, kde jsme se dozvěděly, že Angelina a Jednička půjdou do Medvíďat a Lasičky posílí Kečup s Hašlerkou. Kája se rozhodla, že příští rok už rádcovat nebude a svěřila Medvíďata do rukou Máti a Štěněte. A Lentilka, ta nám na půl roku odjíždí do Norska a její místu na tu dobu zaujme Chip.
Poté už nás čekal jen pálící oheň, u kterého se pak Chip, Máťa, Zoubek, Káťa a Štěně usalašily na spaní.
Štěně
Pátek 19. 7. 2013
Konec tábora je tu!
Dnes nakládáme valník, zakopáváme ohniště a latrínu a vůbec jen doděláváme drobnosti.
Okolo dvanácté už bylo vše hotovo a tak jsme se po rojnici vypravily na vlak. (A nechaly tatínky čekat na Avii.)
Do Přibyslavi to trvalo jen pět minut, ale zato jsme tam hodinu čekaly. Snad všechny jsme si dopřály zmrzlinu, přeci jenom bylo vedro.
Ve vlaku se převážně spalo a po třech hodinách jsme dorazily do Prahy. Tam jsme si zakřičely pokřik a dojely na Kobylisy, odkud jsme všechny co nejrychleji zamířily domů a do vany.
Štěně
Štěně 28. 6. 2013
Komentáře:
| Vložení komentáře je možné až po přihlášení. |