Slibový oheň (Vápno)
(datum je hrubý odhad)
Tentokrát poprvé píši o akci, která k táboru patří ještě neodmyslitelněji než puťák. Je jí slibový oheň. Já už svůj slib sice mám od loňska, ale myslím, že letošní slibák rozhodně stojí za zaznamenání, i kdyby jen proto, že u něj svůj slib složila třetina naší (teď už bývalé) družinky.
To, že slibák bude, samozřejmě v utajení udrženo nebylo a v den, kdy na něj bylo dostatečně sucho, o něm věděli všichni povolaní.
Čekaly jsme se Zoubkem ve stanu, když přišla Lentilka a řekla, že půjdou s ní ti už odslibovaní a poté Sovička vyzvedne slibující. Zoubek byla trochu nervózní, tak jsem ji uklidňovala, že nemá co zkazit.
Po chvíli nám do stanu strčila hlavu Kája, která mi nakázala, ať se zakrojím a přijdu pod jídelnu. Tak jsem tedy šla a zjistila, že tam nikdo není. Tak jsem se zase vrátila do stanu.
To samé se opakovalo ještě dvakrát. Poté ale zaznělo to konečné „už“ a my odslibovaní jsme vyrazily směr slibák.
Jo, ale Sovička by příště měla vybírat nějaké níže položené místo. Ono totiž bylo nahoře na kopci a věřím, že nikomu rozhodně po vyškrábání se nahoru nebyla zima.
Nahoře jsme stály a čekaly, dokud nepřišla Sovča s našimi třemi slibujícími, Čertíkem, Máťou a Zoubkem.
Následoval proslov o tom, jak se každý rok slib obnovuje a tak dále, když v tom se ozvalo „buch.“ Půl vteřiny bylo ticho a potom Kája řekla: „Jana omdlela.“ Další tři vteřiny byli všichni ztuhlí jak solné sloupy, ale poté jsme vyrazily na pomoc. Nyní se osvědčila všechna ta zdravověda. Janě byly dány nohy nahoru a po chvíli se probrala a nic si o tom, že omdlela, nepamatovala.
Poté už slibový oheň pokračoval v tradičním (a klidném) duchu. Čertík slibovala u Sovičky, Máťa u Lenti a Zoubek u U.F.O. Na to, že se Zoubek tak bála, to zvládla na jedničku.
Po slibu jsme si zazpívaly večerku a nechaly ty tři napospas svému osudu u ohně. (Ráno jsme je našly v tee-pee.) A tak skončil dozajista nezapomenutelný slibový oheň.
Štěně
Štěně 11. 7. 2012
Komentáře:
| Vložení komentáře je možné až po přihlášení. |