Zahajovací výprava
Jako vždy jsme se sešly na Fontánce, odkud jsme jely na Florenc (!!!), kde jsme po chvíli nastoupily do autobusu (!!!). Tam samozřejmě nebylo místo k sezení, takže jsme tu třičtvrtěhodinku prostály. Vzduch tam byl vydejchanej strašně, ale všechny jsme přežily. Poté jsme ještě šestiminutovým autobusem dojely do Bystřice, kde jsme vystoupily (mimochodem o zastávku dál, než jsme měly).
Prvním překvapením bylo potkání se Shishkami. Shishky měly totiž výpravu již od pátku. Přišly, U.f.o měla v ruce kukuřici a začalo "živé vysílání (bez kamery) TV Shishka (vlastně kukuřice ). U.f.o nám přečetla z kroniky zápis jedné ze zahajovacích výprav. A šlo se…
Po pár kilometřících jsme dorazily k zámku, či co to bylo, kde jsme se naobědvaly a hrály hry, které skončily okružní "jízdou" okolo toho zámku. No jo, U.f.o je U.f.o.
Když jsme se oddělily od světlušek, vydaly jsme se hledat místo k přespání, které jsme našly v jednom lese. Když Dráček přišla, ptala se nás, jestli jsme taky slyšely to volání: "Mami, kde jsi?" Zuzka to taky slyšela a pak jsme zjistily, že Ála s Julčou chybí. Takže to ´Mami, kde jsi, ´ bylo nakonec ´Skautky, kde jste? ´ Kája z toho byla trochu na nervy, jakby ne, když je Ála její sestra. Nakonec jsme je ale našly.
Postavily jsme stan, kam se společně s námi nastěhovala i Julča, jelikož Baf s Dendou (z její družiny) měly vlastní stan pro dva a jinde místo nebylo. Posléze jsme si uvařily večeři, zahrály si dobrý hry a poté nám Ufo vyprávěla zajímavost, co se Shishkám stala předchozí večer. To bylo takhle:
Holky večer hledaly místo k přespání. V jednom lese byla na nějaký tabulce napsaná místní pověst, že nějakou 14letou holku někdo znásilnil, a ona pak čekala dítě. Když se jí narodilo, viděla v něm toho, kdo jí znásilnil a tak to dítě zabila. A to v těch lesích prý od tý doby bloudí.
No, a holky v noci slyšely takový divný skřeky. Hari k tomu dodala citaci z tý noci: ´Co to je? Dráčku co máme dělat?´ ´´Já nevim, já nevim.´
Po přečtení dalšího zápisu zahajovačky z kroniky jsme se odebraly na kutě. Kroniku jsme si půjčily do stanu, kde jsme si ji ještě prohlížely.
Zhruba o půlnoci jsme slyšely ty skřeky, co o nich mluvily Shishky. Dítě to rozhodně nebylo, ale stejně jsme se moc nevyspaly. Já (Štěně) a Zoubek jsme každá naspaly asi kolem tří hodin. Prostě, nic moc.
Druhý den jsme došlapaly na Konopiště (V Konopišti myši piští). Zuzka Zoubkovi vynadala, že na místě, kde jsme předtím zastavily (před bránou Konopiště) nechala láhev. Poslala jí, aby si pro ni došla, ale Zoubek na to jaksi nenašla čas (loučím se s vámi, Zoubek mě za tuhle větu zabije). My Medvíďata jsme na nepovinnou prohlídku zámku šly všechny. Nebylo to zas tak špatný.
Hru "Dohoň vláček" jsme naštěstí hrát nemusely, naopak, zahrály jsme si hru: "Počkej na vláček," ale to se dalo snést. Do vlaku jsme dostaly za úkol napsat o jedné ze zahajovaček, jejíž popis v kronice chyběl, ale prosím vás, jak se má psát ve stoje? Tak jsme to nechaly být. Sice by se to nemělo, ale tam vážně psát nešlo.
To by bylo asi všechno z naší zahajovací výpravy. Přežily jsme, bylo hezky, to se dá hodnotit jako úspěch. Doufám, že se vám náš první zápis do kroniky líbil.
Štěně
Štěně 11. 9. 2010
Komentáře:
| Vložení komentáře je možné až po přihlášení. |