Evakuace tábora (Nížkov)
Na táboře máme druhý víkend "Návštěvní neděli"(NN) při který se přijížděj podívat rodiče. Teda, většinou přijedou už v sobotu odpoledne, ale čas na ně máme až v tu neděli. A letos to bylo vážně zajímavý. Od začátku tábora skoro vůbec nepršelo. A právě v tu sobotu před NN si mraky řekly, že už to nebudou trpět.
První kapky spadly o poledňáku, ale vypadalo to jen na menší přepršku. Pro jistotu jsme teda daly přes stan igelit (samozřejmě jsme totiž dostaly zrovna ten stan ve kterém byla díra a byl nastříkanej repelentem!!) Dobře jsme udělaly. Po chvíli se totiž strhnul takovej strašnej liják, fuj. Všichni jsme byli zalezlý ve stanech, nebo pod jídelnou. Pod jídelnou Bžunda nedělala nic jinýho, než že běhala od rohu k rohu a klackem strkala do plachty, aby se vylila ta voda, co tam byla.
Pršelo strašně dlouho, jednu dobu dokonce padaly kroupy. Já jsem byla většinu času u světlušek a dohlížela na to, aby si vzaly mikiny a teplý ponožky. A bouřka pokračovala.
Po chvíli do stanu světlušek nakoukla Růža, abych šla do našeho stanu, že tam prý furt musí někdo být, kdyby něco. Tak jsem tam teda šla, vytáhla časopis a četla. Stihnu přečíst sotva jeden článek a už do stanu nakukuje Růža, která byla mezitím pod jídelnou, a říká: "Bejt tebou bych si tak klidně nečetla, vylil se Klondajk." "Klondajk?!" Divím se. Klondajk je totiž takový mini potůček, úplně na konci louky, metr pod její úrovní teče. "Jo. Kšanda stála na tom přejezdu a úplně jí to podtrhlo nohy a neslo jí to asi tři metry."
Kouknu ze stanu - a co nevidím - snad po celé louce obrovské jezero vody, který postupuje ke stanům. Samozřejmě, že už jsem si pak tak klidně nečetla! (Přesněji řečeno, nečetla jsem si vůbec.)
Voda postupovala docela rychle, první se dostala právě do stanu světlušek a do jednoho ze dvou stanů Lišek. Se Růžou jsme slyšely, jak někdo řve "Všechny věci do batohu a nahoru!" I když to platilo spíš na ty, u kterých už byla voda, udělaly jsme to taky a začaly předběžně balit, jelikož to vypadalo na evakuaci.
Po chvíli jsme zjistily, že voda už je v nářaďáku a žene se k vůdcáku. Balily jsme jak o život.
Chvíli potom, co se voda dostala do vůdcáku, byl vydán povel Bedny nahoru! Nějak jsme je nahoru daly, teda se Soviččinou pomocí. A balily jsme dál.
Naše očekávání se bohužel splnilo. Do stanu nám nakoukla jedna holka a řekla "Holky, zabalte si, jedeme k těm Čermákům (u nich máme poštu.) Tak jsme balily. Růža po chvíli odběhla neznámo kam. Často jsem při balení opakovala větu: "Kde je Růža, musí si taky zabalit." Vůbec nechápu, jak jsem si při tom balení dokázala zpívat.
Když už jsme měly dobaleno, vydaly jsme se my mladší (tj. pod 15 let) nahoru, ven z lesa k autům. Po cestě jsme potkaly moje rodiče, na které jsem hned řvala: "Zpátky!" Ptali se mě, jestli mám všechno, měla jsem totiž o NN odjíždět. Samozřejmě, že jsem neměla.
Do našeho auta jsme se natěsnaly tři. Nakonec se jelo do blízké základní školy, kde jsme měly zůstat. Po příjezdu do tý základky se museli všichni převléct do suchého a zalézt do spacáků.
A jak to všechno dopadlo? Když jsme jeli s rodičema vyzvednout mojí bednu, ta obří louže vody z Klondajku se už zmenšila, Sázava nevytekla. Tipla bych si, že holky zůstaly přes noc pro jistotu v tý základce, ale do tábora se pak jistojistě vrátily.
Štěně
Štěně 10. 7. 2010
Komentáře:
| Vložení komentáře je možné až po přihlášení. |