Žalý I.
Tak je tu další rok a s ním i první Žalý na lyžích. Srazili jsme se kolem 17:00 u Katastrálního úřadu a hned se přesunuli k zastávce autobusů, kam měl autobusák Jirka přijet. V rychlosti jsme naložili všechny věci a odjeli směr Krkonoše. Cesta proběhla v pořádku a na Křížovky jsme dorazili kolem 20:30. Po družinách jsme se vydali do chaty. Všude bylo dost sněhu a jasná obloha. Na chatě jsme si vybalili, snědli večeři a šli do postele, abychom přežili další den.
V sobotu ráno jsme vstávali v 7:30. Měli jsme jet na celý den na sjezdovky. Všichni se nasnídali a před půl devátou už stáli před chatou na lyžích. Karel jel koupit permanentky a my zatím počkali nahoře na Pětistovce. Poté jsme se rozdělili na dvě družstva. Družstvo č. 1 s Karlem odjelo na Velkou Žalskou a družstvo č. 2 odjelo pod mým velením na Bubáka. Když jsme vyjeli novou čtyřsedačkou nahoru, někteří si jezdili sami na čtyřsedačce a někteří ještě potřebovali svou jízdu trochu pilovat, tak jsme pilovali. Samozřejmě také potom dostali volno. Asi v 10:00 mě přijela vystřídat Kačka s Jitkou. Já jsem si chtěla sjet Velkou Žalskou, a tak jsem vzala i Špendlíka, Připínáčka a Jakuba, kteří měli také zájem. No, když jsme viděli tu (min. půlhodinovou) frontu, raději jsme se otočili a jeli zpět na Bubáka. Na dvanáctou hodinu jsme se přesunuli do chaty na oběd a chvilkový polední klid. Odpoledne jsme jezdili stejně jako dopoledne jen s tím rozdílem, že já jsem se šla učit na snowboardu, Kačka s Jitkou jeli s družstvem č. 1 na Žalskou a Karel zůstal na Bubákovi. Zhruba po hodince ježdění na mě Kačka s Jitkou z lanovky volají zprávu, že Culíka srazil nějaký Němec a že jede do Vrchlabí do nemocnice. Měla zlomené rameno a trošku naraženou nohu. Když v 16:00 přestaly jezdit vleky a my už byli v chatě, dorazila i Culík a na první pohled nevypadala tak špatně. Měla ortézu přes horní část těla. Teď byl čas na odpočinek, každý si dělal, co uznal za vhodné. Na večerní lyžování nikdo nechtěl, tak jsme si akorát udělali večeři a v osm hodin se všichni sešli v sále. Dostali jsme za úkol vymyslet hudbu a melodii a … k písničce Naivita, kterou vymyslela Jitka s Helčou. V první skupince byla Alpi, Připínáček a Kuba – tam písničku odříkal jen Kuba, ostatní seděli vedle něj. Ve druhé byla Ufo, Šimon a Špendlík – ti to měli moc pěkné, Ufo odříkávala text a kluci bubnovali na hrnce (docela jim to i znělo ). Ve třetí skupince byla Alík, Pavel, Adamo a Max – také pouze odříkané, jestli si to dobře pamatuji. A čtvrtá skupinka byla Klára, David, Zajíc a Jelen – tam to měli něco jako dabing … Jako vedení jsme samozřejmě také předvedli naše vystoupení, myslím, že bylo povedené. Zpívala tam Kačka, Jitka, Helča, Karel a Rákos, já jsem nahrávala Ale samozřejmě se všichni snažili, takže dostali pochvalu a kolem desáté se odebrali spát.
V neděli nás čekaly běžky. Než jsme se nasnídali, oblékli, namazali a vyrazili z chaty, bylo půl desáté. První skupinka pod vedením Karla vyrazila napřed, došli na Rovinku (tam je teď nová velká budova), na Huculy a přes Rovinku zase zpět. My jsme došli jen na Rovinku a zpět, ale myslím, že na naše schopnosti to bylo dobré. Čip a Klára stáli poprvé na běžkách, ale šlo jim to skvěle! Na Rovince jsme dali na posilněnou čaj. Do chaty jsme přijeli o něco později, než jsme počítali, takže jsme se v rychlosti naobědvali, uklidili a pomalu začali vyrážet do Herlíkovic k autobusu. Já jsem s Kačkou vyrážela z chaty jako poslední. Když jsme dorazili k autobusu, nasedli jsme, zavřeli kufry a vyrazili na cestu domů. Po pěti minutách jsme náhodou zjistili, že nejspíš nejsme všichni. Karel totiž zůstával na Žalý a my zapomněli na jeho kamarádky (mimochodem také Jitčiny spolužačky), takže jsme se museli vrátit. Naštěstí to nebylo daleko a všechno proběhlo v pořádku. Cestou do Prahy bylo celkem plno, takže jsme dorazili s větším zpožděním, ale v pořádku.
Zuzka
Štěně 13. 1. 2006
Komentáře:
| Vložení komentáře je možné až po přihlášení. |