Zahajovací výprava
Pro začátek; máme nové místo srazů – „u fontánky“ na metru Kobylisy. Na Říp jsme měly sraz v pěkně nekřesťanskou hodinu! Vlakem z Masaryčky jsme vyjely směr Roudnice nad Labem a poté pokračovaly pěšmo až na Řím (6,5 km). Málem bych zapomněla na úkoly, které jsme plnily ve skupinách. Bylo to dobré oživení cesty. Po dramatickém výstupu na kýžený cíl se nám naskytl pohled na rotundu a „Turistickou chatu – bufet“. Na asi dvaceti minutovou přednášku o Řípu jsme se nasoukaly do rotundy a poslouchaly paní, která vyprávěla poutavě, ale bohužel už moc nevím co… Po obědě jsem se od skautek odtrhla a jela domů s Dráčkem, Petrou a Sambou. Takže o zbytku výpravy zas někdo jiný…
Křupka
… opustili jsme světlušky na Řípu, protože nám za chvilku jel vlak do Libochovic. Chyněves se sice zdála na mapě děsně blízko, ale svahy Řípu byly opravdu strmé, a tak jsme si zahráli na horolezce. Po hře dohoň vláček jsme doběhli na zastávku, tedy na takovou opuštěnou budku mezi poli. Po chvilce přijel vláček motoráček, který měl malinké zpoždění, a my jsme do něj nastoupili. Malá nesnáz byla v tom, že tam byl pouze automat na jízdenky a ten neuměl skupinové slevy. Tak jsem zaťukala na strojvedoucího. Ten mi řekl, abych počkala na zastávku, že mi to tam vystaví v pokladně. Nakonec jsme dojeli do Libochovic, kde jsme vystoupili. Bylo docela horko. Prošli jsme Libochovicemi až na náměstí, kde byla úžasná cukrárna a ještě lepší zámek se zahradou. Důkladně jsme si obojí prohlídli. V zámku byla otřesná průvodkyně, ale zámek bez ní byl moc hezký. Nejhezčí bylo, že právě probíhaly dny kulturního dědictví a měli jsme ho zadarmo. Ze zámku jsme se vydali směrem na Budyni, na cestě jsme se chtěli utábořit na prvním příhodném místě. Žabka s Alpi a Ufem děsně blbaly, ale i přes to jsme nakonec našli dost pochybné místo v lese. Tak jsme se snažili být nenápadné a tiché, ale šlo to dost obtížně. Piraně spali pod jehlanama, skautky měly stany a Podkolča s Kačkou pod širákem. Ale došlo na ně, když v neděli ráno začalo v 6 pršet. Tak mě vzbudili a dali si k nám do jehlanu věci, takže se tam vůbec nedalo spát. Když přestalo pršet, tak jsme vstali, udělali si snídani a vydali se dál do Budyně. Po cestě jsme hráli etapovou hru z pravěku a holky měly za úkol najít jeskynní malby a podle nich vybarvit jejich náčrtky bizonů. Pak jsme se ještě naobědvali a utíkali do Budyně. Po cestě začalo hrozně pršet a pršelo a pršelo. Trošku pršelo, když jsme přišli do Budyně, kde jsme chtěli navštívit zámek. Ten vypadal nejdřív neobytně, ale pak se ukázalo, že průvodce je jediná osoba na zámku a když provádí, tak je vše ostatní zavřené. Byl to takový mladý kluk, se kterým Culík hned navázala kontakt (řekla si o telefonní číslo) a pokud vím, tak si s ním píše ještě teď (8. 10. 2004). Kromě hradu stojí v Budyni za návštěvu ještě cukrárna, kde měli výbornou kopečkovou zmrzlinu s obrovskými kopečky. Hned, jak jsme přišli na nádraží, nám jel vlak, kterým jsme šťastně dojeli až do Prahy, i když nás to stálo velké nervy se Žabkou a Marťou.
Lucka
Štěně 10. 9. 2004
Komentáře:
| Vložení komentáře je možné až po přihlášení. |