Podzimky (Moravskoslezké Beskydy)
Čtvrtek 28. 10. 2004
Po velmi, velmi časném ranním srazu na Hlavním nádraží jsme absolvovali cestu vlakem do Moravskoslezských Beskyd, která trvala 5 hodin. Během ní jsme si připravovaly slovní přestřelku, část EH plánovaná na večer. Po dosti zdlouhavé jízdě jsme dorazili na místo a po krátké cestě do Alberta. Po velkém nákupu se stala naším cílem budova skládající se z ubytovny a tenisových kurtů. Ale i tam jsme se sotva ohřáli a už zas byl čas jít na večeři. K ní bylo velmi typické jídlo – řízek s bramborem. Když jsme konečně byly zas v ubytovně, nadešel čas EH. Spočívala v tom, že se dva snažili jeden druhého přesvědčit o pravdě či nesmyslnosti jejich tvrzení. Tak např. že kobylky jíme zásadně vařené/ syrové, že země je krychle/ placka atd. Argumenty (obou dvou) nakonec posoudila porota a rozhodla o konečném výsledku. Byl to báječný den.
Radů
Pátek 29. 10. 2004
Ráno jsme úspěšně vstaly, nasnídaly jsme se, uklidily jsme a vyrazily dál, poznávat další krásy Moravskoslezských Beskyd. Tentokrát jsme si cestu zkrátily vlakem, který nás dovezl až do zastávky pod Ondřejníkem. Zde nás uchvátil ne příliš krásný výhled na horu, která nás dneska čekala – Skalku. Za neuvěřitelného vypětí všech našich sil jsme zdolaly neuvěřitelné převýšení 500 m za 3 km. To vše po modré značce. Skalka nás pochválila překrásným výhledem do kraje. Taktéž jsme toto místu zvolily za nejpříhodnější k našemu obědu. Po něm jsme si zahrály ještě pár vtipných hříček a vyrazily dál na cestu. Ta byla ozvláštněna hrou. Naším úkolem bylo nalepit lepík, který jsme si vylosovaly na toho, jehož jméno na něm bylo napsáno. Teď už cesta byla v pohodě, šly jsme po hřebeni. Postupně jsme klesaly, až jsme se dostaly do Frýdlantu nad Ostravicí, kde jsme nasedly na vláček a popojely až do Ostravice. Tady jsme udělaly malý nákup a došly do našeho dalšího ubytování. Tady jsme se vykoupaly, navečeřely a v průběhu toho dorazily i kluci. Večer jsme si zahrály pár her a šly spinkat. Noc byla veselá.
Kačka
Sobota 30. 10. 2004
Ráno jsme se všichni pořádně nasnídali, zabalili jsme si svých pět švestek a chtěli jsme jít, jenže kluci byli „trochu“ pomalejší. Nakonec jsme my „děvčata“ vyrazila napřed a na naše drahé polovičky počkali před místním konzumem. Tam jsme dokoupili potřebné i nepotřebné věci (jako třeba ovocný, velmi syntetický prášek, co chutnal jako prášek na praní) a vyrazili jsme společně dál. Šli jsme nahoru, stále nahoru, což docela odpovídalo skutečnosti, že naším cílem byly Poustevny, které jsou na kopci, no, spíš na velehoře. Náš průchod různými tamějšími osadami způsoboval u „domorodců“ hotové pozdvižení. Každý hned pustil rýč nebo hrábě a šel se podívat na skautské turisty. Kvůli tomu někdo navrhl, že bychom mohli vybírat peníze na okoukávání. První pokud vyžádání poplatku ale skončil neúspěšně, protože dotyčná kráva bučela, neměla u sebe peněženku a byla v ohradě se zbytkem stáda. Zvesela avšak unaveni jsme šlapali dál. Slunko pomalu cestovalo z východu na západ, ale my ho neviděli, protože bylo za mraky. Z vrcholků hor jsme pozorovali krásná panoramata Beskyd, zatímco nám vítr čechral vlasy; některé menší jedince to rovnou sfouklo dolů do nižších poloh. Nakonec jsme došli do ubytování, nechali jsme si tam věci a šli se ještě projít ke slavné soše Radegasta. Byla to krásná, hluboce romantická procházka asi na dvacet minut. Hřebem celého dnes e tak stalo památeční foto u Radegasta. Večer jsme se navečeřeli a absolvovali obyčejný společenský večer plný různých her a smíchu. Jen nakonec taková poznámka k ubytování: záchody v horním patře měly okna v úrovni pasu dospělého člověka. Zvláštní.
Jitka
Neděle 31. 10. 2004
Po ranním vstávání, hygieně, protažení, převlečení, popřání krásného rána vánočce jsme se vydali na cestu na vlak. Cesta byla prach a kamení a udusaná hlína a taky to byl děsný krpál. Tak 2 kiláčky celkem ostře dolů po kamenech a uschlým listí, který docela silně podkluzovalo. Až na pár naražených kolen a zápěstí jsme přežili bez úhony. Došli jsme na vlak a po jednom přestupu dojeli do Prahy, města našeho milého. Byla to super výprava, krásně strávené podzimní prázdniny.
Helča
Štěně 28. 10. 2004
Komentáře:
| Vložení komentáře je možné až po přihlášení. |