Žalý I.
Jako každý rok … 17:00, všichni se hromadí v parku u Katastrálního úřadu v Kobylisích. Holek moc nebylo. Helča, Jitka, Karča, Verča, Lumpík, Culík, Terka, Samba a já. Kluků mělo být původně také kolem 10, ale nakonec to Čolek spočítal na 18. A ještě s námi jel Štěpán a rodiče s dětmi (od Káky). Cesta proběhla v pořádku, na Křížovkách bylo sněhu dost. Vzali jsme si batohy, lyže a vyrazili vzhůru k chatě. Večer si všichni vybalili, umyli si zuby a rychle do postele, protože nás čekal náročný den.
V 7:00 zvoní budík. Vstávat se nám nechtělo, nicméně museli jsme. Všechny jsme vzbudili, uvařili čaj. Když se všichni vyhrabali z postelí a umyli se, začaly se v kuchyni připravovat snídaně. My jsme měli vánočku s máslem a marmeládou. V půl deváté už jsme měli sraz před chatou. Ti slabší běžkaři vyrazili s Puštíkem na autobus, autobusák Jirka je hodil na Mísečky, odkud sjeli z kopce na Rovinku a domů. Přijeli asi ve 3 hodiny, potom odpočívali. A co my? Ráno jsme vyrazili z kopce po Pětistovce do Herlíkovic na autobus. Přijel sice později, ale přijel… Ve Špindlerově Mlýně jsme přesedli na jiný autobus, který na nás počkal, a dovezl nás na Špindlerovku. Byla tam mlha, zataženo a chladno. Nejdřív jsme namazali a poté začali šlapat do kopce. Hned nám bylo teplo. Kopec byl dlouhý, ale všichni jsme to zvládli. Dál cesta pokračovala střídavě po rovině, z kopce, do kopce, až jsme si na rozcestí na rozcestníku přečetli „Luční Bouda 0,5 km“. Čolek slíbil, že si tam dáme oběd, tak všichni s radostí a kouskem nové energie vyrazili. Na Luční nám objednal čaj, někdo si koupil něco k obědu a někdo měl svůj oběd. Kolem 14:00 jsme opět vyšli z chaty do té zimy a vyrazili do mírného kopce na (dnešní) nejvyšší dosáhnutý vrcholek (asi 1309 metrů nad mořem). Odtud to bylo z kopce k další chatě. Cestou jsme potkali Davida, má tady kousek chatu. Dál vedla pěkná cesta, převážně po rovině, tak se jelo dobře. U chaty Na rozcestí jsme zvolili delší cestu mírně z kopce místo kratší a prudší cesty. Tady v nižších polohách už bylo pěkné počasí. Ze Strážného lesem dolů a pak ten hrozný kopec po Pětistovce nahoru. Už tam jezdili i rolby, aby upravili sjezdovku na večerní lyžování. Od minulého roku se to trošku změnilo, protože tam postavili místo tatrapomy kotvu. V chatě jsme se navečeřeli, odpočinuli a někteří šli ještě na večerní lyžování. Ostatní (převážně kluci) hráli v sále hry.
Ráno jsme vstávali až v půl osmé, po ranní hygieně a snídani jsme se venku rozdělili na 3 skupiny. Jedna šla se Sambou sjezdovat na Bubáka, druhá s Karlem sjezdovat na Velkou Žalskou a já se zbytkem (jen kluci) na běžky. Vyšlapali jsme na Rozhlednu Žalý, vylezli jsme i nahoru. Byl pěkný rozhled, tak se to určitě vplatilo. Potom jsme sjeli z kopce úzkou lesní cestou až k „Tenisáku“ a zpět do chaty. Ale ne jen tak… Před červenou Žalskou sjezdovkou jsme na sebe čekali. Vlče Honza si sundal běžky. Sjezdovka byla dost zledovatělá, tak to klouzalo. Nejdřív ujela Honzovi lyže, ale zastavila se, naštěstí. Potom sjel po ledu po zadku pod cestu Max, já, Honza, Martin a sešel to Gyps s Jakubem. Já jsem šla pro Honzovu lyži, ale mezitím ujížděla Martinovi lyže. „Hurá, chytila jsme jí!“ … ale dolů ujíždí Honzova lyže… Kluci šli do chaty, já jsme sešla Žalskou, kdyby tam ta lyže náhodou byla. Nic. Vyšla jsem opět Pětistovku nahoru. V chatě se už obědvalo a potom jako vždy balení, úklid a cesta na Křížovky. Se Sambou jsem se ještě jednou zkusila podívat u lanovky na tu lyži, ale nikde nic. Dokonce jsem se ptala i vlekaře a dohodli jsme se, že se ještě poptáme, až tu budeme za 14 dní na Jarních prázdninách. Autobus nás vyzvedl na křižovatce ve Vrchlabí a už jen cesta domů. Autobusák Jirka si pořídil nový autobus, takový ten vyvýšený, pohodlný, se záchodem … prostě super, takže cesta byla pohodlná a proběhla v pohodě.
Až na jednu běžku bylo všechno skvělé a už se těšíme na další Žalý, tzn. na Jarní prázdniny.
Zuzka
Štěně 14. 1. 2005
Komentáře:
| Vložení komentáře je možné až po přihlášení. |