Jarní prázdniny
Pátek 4. 2. 2005
Toužebně očekávaný den odjezdu nadešel. Toužebně očekávaná hodina, minuta, vteřina, byla tady. Po druhé odpolední hodině 4. února jsme za katastrálním úřadem naložili svoje potřebné i méně potřebné věci do busu a sami jsme do něj také nasedli a odjeli nejprve k benzínové pumpě a o pár chvil později i na Křížovky. Jako každé Žalý jsme se dopravili na chatu. „Starší, silnější a zkušenější“ se pak ještě vydali pro jídlo k autu a cestu z Křížovek absolvovali ještě jednou. Helča
Pak nás v chatě ještě čekalo seznámení s pravidly našeho života – tzv. společenské normy. Pak nám holky velice nezmateně pověděly o etapovce, která se bude letos věnovat krásám a zajímavostem Krkonoš. Teda aspoň podle „Riskuj“, které jsme hráli pak. Krtek nás také seznámila s tschechische woskische na běžky – jak, kdy, co, kam, (s kým), namazat. A pak jsme rychle zalehli do postýlek. Nejsladší na světě je spravedlivý spánek. Dobrou noc!
Delfi
Sobota 5. 2. 2005
V devět hodin jsme už všichni stáli nahoře na Horním Bubákově a sjížděli za pečlivého dohledu instruktorů, kteří si lámali hlavu s tím, do jakého družstva nás dát. Postupným rozdělením vznikla 3 družstva. Třetí družstvo, ve složení: Alík, Gyps, Pája, Pomi, Max, Jarmila a Irena, se hned odpojilo a šlo jezdit na Horního Bubáka. Zbytek jel na Pětistovku, kde se tato dvě družstva rozdělila na tři. V prvním zůstali: Jitka, Helena, Karel, Adamo, Culík, Lucka, Zuzka a Delfi na snowboardu. V druhém: Karča, Lumpík, Kačka, Jelen, Sovička a Krtek. No a ve třetím: Kosťa, Péťa, Ferdi, Verča, Jakub, Samba a Vláďa. Jezdili jsme a jezdili, padali na ledových plotnách, ale nikomu se nic nestalo kromě Heleny, kterou bouchla do hlavy puštěná kotva. Některá družstva už si také splnila své úkoly, které byly na dnešek: pro 1. a 2. družstvo získat razítko Žalské rozhledny a 3. družstvo mělo zjistit, kolik stojí čaj v Bubákovském bufetu. K obědu byla výborná rajská s masem a knedlíkem a polévka s mrkví, petrželí, písmenky a masem. Po tak dobrém obědě nemůže samozřejmě následovat nic jiného než trávení a sním spojený odpočinek. Verča
Sotva jsme si trochu vydechly o poledním klidu, už jsme se hrnuli ven, na odpolední program, na sjezdovky. Sluníčko příjemně svítilo, sníh byl až na pár ploten celkem fajn, obloha azurová a fronty opravdu velké! Po družstvech jsme zkoušeli co nejlepším stylem sjíždět sjezdovky, přežít zástupy sjezduchtivých lidí, lidiček a podobných marťanů. To je tak, když je hezký víkend a Herlíkovice si po celé ČR vyvěsí propagační billboardy… Odpolední program je kratší, a tak rychle utekl. Dali jsme se sušit k teplým kamnům. Ferdi
V 18:30 jsme se odebrali všichni do sálu na véču, ke které jsme měli chleba s pomazánkou a zeleninou, po večeři na své pokoje protáhnout si ztuhlé svaly. Potom se rozhodovalo, kdo půjde v jakém družstvu na běžkách. Když odbila 20. hodina, odebrali jsme se do sálu, kde nás seznámili s EH. Rozdělili nás do družstev a hurá ven za etapovkou, která spočívala v hledání střípků paměti Krakonoše po Krkonoších. Hledání spočívalo v zapamatování obrázků, co na nich bylo, kde apod. Když jsme proběhli všechny obrázky, vrátili jsme se do chaty a tam aby Krakonoš poznal, že jsme si z toho něco zapamatovali, dal nám otázky na všechny obrázky. Když jsme si (Alík, Karča, Jakub a Lumpík) otázky přečetli, zjistili jsme, že na tyhle věci jsme se opravdu nekoukali. Ale nakonec jsme ze všech družstev byli nejlepší. Ta družstva, která zrovna nebyla na trati nebo neodpovídala na otázky, si mazala běžky na další den. Když bylo vše uděláno, vzali jsme si dokrm, ke kterému byl perník a pak všichni kromě nás Piraní hurá do hajan.
Karča
Neděle 6. 2. 2005
Když nás ráno probudily, oblékli jsme se napůl už na běžky a vyrazily na snídani. Všechno jsme museli stihnout tak, abychom stáli v 8:30 před chatou na běžkách. Karča
Vyrazili jsme tedy na běžky. Jednička a dvojka jela na hřebeny a trojka se čtyřkou směrem na Mísečky. Já jsem jela s jedničkou a dvojkou na hřebeny. Ráno tedy dřív než trojka a čtyřka jsme se vydali dolů po vražedné Pětistovce do Herlíkovic na autobus. Když jsme se konečně doklouzali a dopadali dolů, čekala nás zasněžená zastávka. Zde jsme stáli asi hodinu, než konečně přijel autobus. Namačkali jsme se do něj. Konečná Špindlerův Mlýn – tam jsme rychle přeběhli do druhého autobusu. Ten byl prázdný, takže jsme se usadili a nechali vyvést až na Špindlerovu Boudu. Zde jsme namazali a vyjeli vstříc zasněženým pláním. Sněhu bylo habaděj. Cesta nejdřív ubývala pomalu, protože nás čekali jen samé vysoké kopce. Po polských hranicích s větrem v zádech jsme svištěli vstříc dlouhé cestě. Po cestě jsme si povídali, obdivovali krásnou přírodu, fotili a někteří se bavili tím, že si hráli na závodní běžkaře a předháněli se bruslením do kopce. Kolem 12. hodiny jsme začali mít hlad. U velkých zasněžených kamenů jsme vytvořili společné foto a nasvačili se. Ti rychlejší ještě svačili občas, když čekali na ostatní. Zas nahoru a dolů přes kameny a zasněžené pláně jsme dorazili k jakési Polské Boudě. Odtud jsme sjížděli k pramenu Labe, který byl očividně pod sněhem a pak nás čekal už zase stoupák nahoru. Culík
Zatímco my jsme se, posilněni čajem, vraceli (ploužili) z Rovinky přes Jánský kopec a Tenisák do chaty, zbytek oddílu, který zdolával hřebeny, se ploužil po Tvarožníku. Všichni si užívali krásného počasí, azurové oblohy, jiskřivého sněhu a jasného výhledu. Kolem 16. hodiny odpolední přežil první oddíl Tenisák až na pár tygrů ve zdraví. Užívali jsme si volna a odpočívali. Trasa druhého oddílu vedla dále k pramenům Labe, k Vrbatovce, přes Mísečky a Rovinku do chaty. Celí zmrzlí a unavení se doplazili kolem 18. hodiny domů do chaty. I když byli hladoví a s chutí se napili čaje a najedli, skoro jsme je museli krmit. Sovička
Večer jsme hráli zácpu, ale ne moc dlouho a taky jsme hráli twister a večeřeli. Když jsme hráli twister, byla velká legrace, protože jsme museli přendávat nohy i ruce z kolečka na kolečko. A potom jsme šli unavení po běžkách spát.
Pomi
Pondělí 7. 2. 2005
Ráno nás někdo vzbudil a snažil se vysvětlit, že je ráno. V půl deváté jsme jakž takž dorazili na snídani. Venku bylo krásně, modro, slunečno, nasněženo, a protože byl třetí krizový den, nemohli jsme jít lyžovat. Někdo vymyslel ježdění z kopce na pytlích na odpadky. Docela sranda. Uprostřed dopoledne jsme se stavili v chatě na Horalku a jablko. Pak jsme se šli zase ponořit do sněhu. Adamo
Po vydatném bobování, sáňkování a padání jsme dorazili do chaty na vydatný oběd. Byla polévka a čína. Všichni byli stále unavení po včerejším běžkovém výletě, tak jsme uvítali polední klid. Miluju spánek. A pak nás zase vyhnali ven. Stavěli jsme stavby ze sněhu. Teda já s Karlem jsme šli pro jídlo na Křížovky a já jsem ztratila brejle. Jinak jsme celkem nic moc nedělali, takže bezva den. Jitka
Stavba sněhových zákopů, příbytků a bunkrů se už pomalu chýlila ke konci a většina skupinek už byla v chatě. Poslední odcházel vytrvalý Kosťa, Max, Kuba. Teda vlastně předposlední, protože pak už jsme tam zůstali jen my – Karel neúnavně hrabal a my ostatní (já, Samba a Zuzka) jsme ho podporovaly. Když už byla díra tak velká, že jsme se tam my 4 natěsnali, Culík nás vyfotila. Ještě před tím, než půjdeme do chaty, jsme naplánovali útok na Karla, ale i když jsme byly 3 (já, Culík a Samba), tak to dopadlo bídně. Celí mokří a vysmátí jsme se vrátili do chaty, usušili se a odpočívali. Večer jsme hráli v sále Ferdinu hru (kartičky s barevnými kolečky) a pak hru nazvanou pracovně „němé značky Krkonoš“. Ta už byla z mé dílny a spočívala v tom, že dvojice se snažily najít po chatě obrázky se značkami, ale aby to nebylo tak jednoduché, jeden měl zavázané oči a ten druhý nemohl kreslit, tak to bylo dobrodružné, ale nakonec to všichni zvládli. Pak jsme snědli perník a chystali se do postýlek. Lucka
21:45 - kluci a skautky se odebrali k spánku.
Gyps
Úterý 8. 2. 2005
7:20 – někdo nás probudil. 7:31 – vstávám do služby, služba začíná. 7:35 – ostatní leží dál. 7:40 – ostatní vstali (kluci). 7:45 – snídaně. 8:10 – jdu do kuchyně (se flákat). 8:15 – mám být na sněhu a já se ještě flákám v lyžárně. 8:30 – jsme nahoře nad Pětikulí. 8:35 – už se nic neděje. 8:40 – zase nic. 8:45 – přivezli permanentky. 8:50 – už se flákám na Bubákovi. 9:00 – ježdění na Bubákovi. 9:30 – ježdění na Pětikuli (já, Max, Jarmila). 12:00 – odebrali jsme se na Bubáka za ostatníma. 12:15 – odjezd kvůli službě. 12:15 – služba. Gyps
Druhé družstvo dopoledne sjezdovalo na Žalské. Nejdřív jsme jezdili na lanovce, potom spíš na kotvě. Lyžování bylo zpestřené plněním úkolů, mezi které patřilo například hodinu v kuse mlčet nebo udělat na sjezdovce hodiny. To už jsme se museli odebrat do chaty na oběd. Sotva jsme si stihli trochu odpočinout, znovu jsme obouvali lyžáky. Zatímco ostatní družstva odjela neznámo kam, dvojka sjela dolů po Bubnu. Potom nahoru po Pětistovce, k dolní stanici Bubákova, Bubákov nahoru. Při přejíždění ze sjezdovky na sjezdovku se nám ztratila Kačka, takže ji Zuzka musela jet hledat. Proto jsme zbylou hodinku jezdili na Žalské na kotvě. Za chvíli bylo tři čtvrtě na čtyři a my jsme se museli vrátit do chaty. Tam jsme na pokojích odpočívali. Lumpík
V 18:45 čekáme na permanentky na večerní lyžování. Rozhoduji se, jestli pojedu na Pětikuli nebo na Bubáka. Nakonec jsem šel na Bubáka. Lyžuji s Kosťou. Lyžuje se mi dost dobře, až na to, že mi mrznou prsty u nohou, ale jezdí se mi přece dost dobře, tak si to sjedu ještě jednou, potom půjdu do chaty. Když jsem si to sjel (a jelo se mi dobře), tak se dívám na hodiny a je právě za minutu 20:30. Oznámil jsem to vedoucím. Jedu na vlek k tomu pánovi, co tam pomáhá. Nepovedlo se mi navléknout pomu, no zkusím to znovu. Ten pán mě poklepe po čepici a už jede další. Nasednu na pomu číslo 49. Cestou sleduji Kosťu, jak skáče na vleku. Konečně jsem pochopil, jak se na vleku skáče, ale už jsem celý zmrzlý, už neskáču. Skákat budu zítra. Už jsem vyjel nahoru. Dobrý, jedu do chaty. V chatě si sundám přeskáče a jdu nahoru. Jsem nahoře, odložím si věci, dám si je sušit. Když jdu na dokrm, hraje tam Sovča versus Lumpík. Vypadá to, že se baví. Když dojím dokrm, jdu nahoru pro kartáček a pastu na zuby. Když jsem si vyčistil zuby, tak jsem se převléknul a ulehnul.
Pája
Po 21. hodině se i naše skupinka z večerního lyžování vrátila promrzlá zpátky do chaty. Ostatní, kteří se večerního lyžování nezúčastnili, hráli hry, povídali si na pokojích anebo psali. I my jsme museli jít spát. Večerka byla jako vždy ve 22 hodin.
Alík
Středa 9. 2. 2005
Když nás Krtek ráno obešla, abychom se vzbudili, dodala i pár informací ohledně nadcházejícího výletu na běžkách. Rychle jsme se oblékli, nasnídali a za chvíli jsme si to randili na běžkách k autobusové zastávce. První skupinka měla jet na Sněžku a druhá na Medvědín. Hned ve Špindlu jsme se rozdělili. Naše skupinka pokračovala na lanovku. Lanovka měla jedinou chybu, neměla ústřední topení. Nahoře jsme měli problém odlepit své přimrzlé zadky ze sedátek. Ale povedlo se! Na Medvědíně jsme se na chvíli ohřáli a vyrazili na Mísečky.
Alík
V 11:45 jsme právě začínali obědvat u Martinovy Boudy. Asi za čtvrt hodiny jsme zase vyrazili. Stoupali jsme směrem k Labské Boudě. Jen kousek před ní jsme si užili sjezd. Od Labské Boudy jsme jeli na Zlaté návrší a pak k Vrbatově Boudě. Odtamtud jsme sjížděli až na Horní Mísečky. Sjezd byl super. Na Mísečkách jsme si dali čaj a někdo i hranolky. Také jsme tam splnili všechny úkoly. Bohužel na Rovince zase neměli koláčky, takže jsme si skoro nic nekoupili.
Jelen
V 16:30 byli všichni na hřebenovém běžkovém výletě, až na marody (Krtka, Lucku, Čolka, Jarku) a mě, která jsem jela s Luckou dřív z výletu, protože Lucce nebylo dobře. Co jsem ale slyšela, tak výlet byl moc hezký. Všichni se tentokrát vrátili už za světla, což je dost neobvyklé :-). Kolem 16:00 přijela na návštěvu Mája. Po tom, co se všichni umyli, navečeřeli se a odpočinuli, začal ve 20:00 v sále večerní program. Dnes to byl rychlokurz improvizace od Samby. Hráli jsme spooooustu her na rozehřátí, rozcvičení mozku a postupně jsme došli ke krátkým improvizovaným scénkám, které sledovala a vyhodnotila porota.
Kačka
21:15 improvizace – scénky (hodnotí porotci Karel, Čolek, Šmudla, Mája). 21:45 příprava na večerku. 22:00 večerka.
Max
Čtvrtek 10. 2. 2005
7:30 Čolek nás přišel vzbudit. 7:45 snídaně. 7:50 všichni se jdou převlékat na lyžování (já musím zůstat v chatě, protože se mi roztavily přeskáče u kamen). 8:00 pomáhám v kuchyni. 8:15 mám volno. 9:01 jdu se zeptat, co dělat v kuchyni. 9:05 jdu utřít akumulačky. 9:10 mám volno. 10:31 se jdu zeptat na práci. 10:32 v kuchyni není práce. 10:33 volno (12:00 píšu kroniku).
Max
V půl jedné se všichni scházeli na oběd. V jednu hodinu byl oběd, k obědu byl steak a americké brambory. Potom ve čtvrt na tři šli ostatní až na mě (nemoc) a Maxe, jestli tedy vím o všech, lyžovat. Delfi si udělala něco s rukou.
Jakub
Když jsme přijeli ze sjezdovek, tak jsme se dověděli zajímavou novinu, a to, že s námi na jeskyni bude spát Maxova bývalá třídní učitelka s dalšími třemi lidmi, velice těžké to bylo hlavně pro Maxe. Po této zprávě se naplno rozjelo osobní volno, někteří šli hrát obíhačku, někteří se koukali na televizi a někteří se šli mýt do tak ledové vody. Po dobré večeři se nějací lidé koukali na večerníček. Asi ve čtvrt na devět začal večerní program. Šmudla nám slíbil, že to bude dobrý. Dostali jsme do družstev šifru v morseovce, měli jsme jít po cestě k Malině a něco tam hledat. „Ouha“, Helča si asi natáhla kotník. „Musíme ji odvést do chaty!“ Karča doběhla pro sáňky, po chvíli jsme jí na ně opatrně dali a s velkou námahou jí odvezli do chaty, vběhli jsme do lyžárny, přišel Šmudla a Čolek a pak to ruplo … Helča to jenom hrála, byl to účel etapy – to doopravdy vymyslel Šmudla a bylo to dobrý sado. Později jsem se dozvěděl, že s jedním družstvem přišel i doktor a když se pravdu dozvěděl, byla sranda.
Kosťa
Družinky úspěšně zachránily své zraněné a všichni se vrátili do chaty, jen Verča to hrála tak přesvědčivě, že s nimi přišel i opravdický doktor. Po rychlém posčítání nasbíraných bodů se konalo vyhlašování. Každý hrál sám za sebe, a tak se na prvním místě objevila Helča následována dalšími silnými
borci. No a pak kam jinam, než do postýlek, abychom se na ty velké závody hodně vyspali.
Samba
Pátek 11. 2. 2005
Néééééééééé, už zase budíček, rychle nasnídat a hurá na kopec na první závody ve sjezdu. Počasí se konečně pořádně zkazilo, a proto není vidět od startu k cíli - ještě, že máme ty vysílačky. Každý si sjel závodní trať jednou na zkoušku a pak dva ostré pokusy, no a je to. Kdo má za sebou jeden závod, odchází na malé občerstvení do chaty a hurá na běžky, druhý velký závod dnešního uplakaného dne. Komu se to tentokrát nepovedlo nejlépe, má určitě další šanci zase za rok.
Samba
Závody už máme zhruba v polovině. Sjezdovky, na těch jsem nebyla, tak je nemůžu moc popsat, ale běžky byly dobrý. Ze začátku jsem jela s Čolkem projet stopu, museli jsme to vzít dvakrát, aby to ten první, tzn. Helča, neměl znevýhodněné oproti ostatním. Pomalu všichni odjeli sjezd a přesunuli se k nám, kde jim závod trval průměrně 14 minut. Potom jsme to projeli do třetice, abychom sebrali fáborky a konečně do chaty. Oběd jsme dostali o něco dřív, i když Dáša s Aničkou odjeli už dopoledne. Buřtguláš nám uvařili včera, takže přihřát to dokázala i sama služba . Po obědě a poledním klidu se všichni shromáždili v sále a začalo vyhlašování. Nejprve se rozdaly jen diplomy za EH (včera ještě nebyly…) a potom začalo vyhlašování závodů. Ceny byly sladké, nakonec každý dostal ještě lízátko a už byl připravený dokrm – perník se šlehačkou, marmeládou a kakaem, zkrátka další dobrá bomba. Pak už to jelo … začalo se balit, uklízet, popelnice se jen plnili odpadky z košů, nádobí už bylo téměř všechno v poličkách, prostě jsme dali chatu do původního stavu. Kolem 16:00 jsme začali vyrážet z chaty. Na poslední chvíli jsme si vzpomněli, že musíme odvést ještě dvě okna (respektive, když je odvezeme, uděláme dobrý skutek a Kákovi radost), která byla rozbitá už od předchozích návštěvníků z Pardubic. Byly jsme docela ověšeni, někdo nesl lékárnu, někdo okno, někdo lyže apod. V autobusu bylo docela prázdno, protože např. Péťa už odjela domů dřív s chřipkou, Irena kvůli Pétinému maturitnímu plesu, pro Adama si přijel tatínek přímo na Žalý apod. Přes celé Žalý nás dost onemocnělo, ale někteří se stačili i uzdravit, takže myslím, že to dopadlo dobře a Jarní prázdniny se povedly. Na Kobylisích si pro většinu našeho zájezdu přijeli rodiče, ostatní vyrazili domů sami…
Zuzka
Štěně 4. 2. 2005
Komentáře:
| Vložení komentáře je možné až po přihlášení. |