Žalý II.
Pátek 25. 2. 2004
Všichni jsme se sešli jak obvykle u Katastrálního úřadu v 17:00. Někteří přišli přesně na pátou hodinu (třeba já) a někteří se o nějakou tu minutku zpozdili. Asi ve čtvrt na šest jsme konečně nasedli do autobusu, zamávali rodičům a rozjeli se směr Žalý. V autobuse se nedělo nic zajímavého. Všichni si povídali, nebo hráli Pucka (Culík, Jelen, Gyps a bráchův rádce). Kolem osmý hodiny autobus zastavil na Křížovkách a my vystoupili, nasadili si batohy, popadli lyže a vyrazili do chaty. Jako obvykle jsme šli po družinách. V chatě jsme si povlékli postele, navečeřeli se a šli si lehnout. Jenom Piraně a Culík, jako vždy, měli večerku posunutou. Usadili jsme se do televizárny, kam jinam taky, a dívali se na Boeing 474 v ohrožení. Bylo to napínavý, protože letadlo unesli teroristi a americká armáda se ho snažila osvobodit. Asi v jednu ráno film skončil a my spolu s kouskem vedení si šli lehnout. Jenom Jitka s Delfi šly opět do televizárny a spaly tam.
Sobota 26. 2. 2004
Ráno vstávali Piraně a ti kdo chtěli na sjezdovky (Jelen, Kosťa, Culík) kolem sedmý hodiny. Zbytek, co šel na běžky, si přispal asi o půl hodiny. Po snídani, asi v 8:30, se šli sjezdaři obléknout a před chatu se obout do lyží. Ostatní vyráželi kolem desátý. Ti se ještě rozdělili na kluky a holky. Holky šli na Huculy a kluci si to mašírovali na Horní Mísečky (prej to tam bylo hrozně drahý, za čaj chtěli asi dvacku). O běžkách nic jiného nevím, snad jenom to, že bylo hezký počasí a zima, protože já byla na sjezdovkách. To bylo skvělý, až na určité nejmenované osoby, že Kosťo. Do chaty jsme dorazili jako poslední, běžkaři doběhli před námi (rychlíci). Do večeře jsme měli volno. Já s Culíkem a Jelenem si pučili snowboardy a jezdili (spíš padali) před chatou asi hodinu a půl. Byla to sranda, doporučuji. Někdo hrál ping-pong, někdo zase spal, u nás na pokoji bylo furt veselo, střídali se u nás kluci, jako fusekle. Jenom Adamo tam vydržel nejdýl. Celou dobu od lyží až po večeři. Já se učila matiku. Večeři měl každý různorodou. Mě s ní pomáhala Kačka a tvrdila, že jí to hrozně baví. Povečeřeli jsme výbornou sýrovou omáčku od Kristýny a Vojty se špagetami. Po večeři bylo opět volno a kolem osmý hodiny začal večerní program. To ale Culík začala zvracet, a hrozně jí bolela hlava. Vedení proto radši zavolalo záchranku, která si pro Culíka přijela na Křížovky. V nemocnici zjistili, že má slabý otřes mozku. Krťa tam jela s ní, ale na cestu zpátky musela poprosit Honzu Chlupáče, aby jí odvezl zpátky, protože žádný spoj z Vrchlabí do Herlíkovic už nejel. Krťovi šel naproti Aleš, ale ten se ztratil, tak potom probíhala pátrací akce po Alešovi. Ten se nakonec našel.
Večerní program obsahoval několik her. Nejdřív to byl Pepíček, potom Koště a nakonec molekuly. Večerka byla opět v deset hodin. Piraně jí měly protáhlou až na jedenáctou, ale stejně šly spát kolem dvanáctý.
Neděle 27. 2. 2004
V neděli ráno byl budíček pro všechny stejný. Vstávali jsme ve čtvrt na osm (aspoň myslím). Hnedka po budíčku se zaplnila celá kuchyň, protože všechny holky měly… no co jiného než zapékané rohlíky se sýrem.
Ten, kdo chtěl jít lyžovat na Žalskou, musel být na sněhu už ve čtvrt na devět. Celé to vedl Čolek. Dole pod Pětikulí jsme si nakoupili permice a Delfi si dala vyměnit prasklou přezku na snowboardu. Na Žalský bylo strašně moc lidí – na lanovku se čekalo až půl hodiny! Na kotvě podél Žalský to bylo zezačátku docela dobrý, ale zanedlouho tam byla fronta, že by to bylo rychlejší si vyšlápnout pěšky.
Ti, co byli na Bubákovi, měli sraz chvíli po nás, ale jak to tam vypadalo, tak na to se musíte zeptat jich. Já to nevím.
Někdo (Aleš, Krťa a Karel) šli v neděli na běžky a někdo zůstal v chatě.
Po dopoledním sjezdování byla kuchyň opět plná nenasytných lidí, kteří si vařili oběd. Po dobrém obědě si začali všichni balit a uklízet pokoje. Muselo se to stihnout do půl čtvrtý, kdy byl plánován odchod z chaty.
Na Křížovkách nás vyzvedl autobus a odvezl do Vrchlabí, kde jsme vyzvedli Culíka z nemocnice. Cesta byla v pohodě, až na úsek dálnice před Prahou, kde se vytvořila kolona a o pár kilometrů dál se srazila auta. Místo plánovaného příjezdu jsme přijeli asi o hodinu později. Autobus nás dovezl opět před Katastrální úřad, kde jsme se všichni rozloučili a šli s rodiči, nebo sami, domů.
Dina
Štěně 25. 2. 2005
Komentáře:
| Vložení komentáře je možné až po přihlášení. |