Závěrečná výprava
Sraz jsme měly na poslední výpravu před táborem už v 7:20 na Kobylisích u fontánky. Já jsem u nás v Dolních Chabrech nestihla autobus, tak jsem musela rychle běžet do Čimic, abych nepřišla tak pozdě, ale měla jsem větší štěstí. Zrovna kolem mě jela Pomi s maminkou autem, tam mě vzaly. No, na sraz jsme dorazili akorát. Už jsme tam byly v takovémhle složení: Alpi, Alík, U.F.O., Mimi, Skřítek, Verča, Péťa, Dráček, Sára, Pomi, Zuzka, Karča, Delfi. Chyběla akorát Dina a Jitka. Dina dorazila asi o 5 minut později, ale Jitka až o deset. Měly jsme co dělat, abychom stihly vlak. Vlezly jsme do metra, to jelo bohužel až za 7 minut. Na hlavní nádraží jsme přijely asi 8 minut před tím, než měl jet vlak. Řekla jsem holkám, ať jdou napřed na vlak, že zatím koupím lístky a doběhnu je. Byla malá fronta, ale lístek jsem přeci jenom nakonec obdržela. Vlak mi jel asi za 3 minuty. Vyběhla jsem do schodů, ale bohužel vlak jel až z pátého nástupiště. To už jsem nestihla. Vyběhla jsem poslední jezdící schody a vidím vlak … tdm, tdm, tdm … odjíždí do tunelu. Super. Začala jsem prosit pana průvodčího, aby vlak zastavil, ale tvrdil mi, že teď už nemůže. Naštěstí mi řekl, že za hodinu jede další, ale jezdí jen v sobotu … byla sobota. S Verčou a Péťou jsme se přes telefon domluvily co a jak, takže já jsem jela až na Braník, kde ony vystoupily a všechny jsme se tam sešly. V 9:18 nám jel vlak konečně do Brd. Lístek už jsme měly, na nádraží jsme taky byly, tak už nebyl důvod, aby se něco stalo. Tímto vláčkem jsme dojely až do Dobříše. Tam jsme asi 45 minut kličkovaly městem, pak jsme skončily na okraji lesa. Některé holky tvrdily, že už nemůžou, a tak jsme si sedly a daly oběd. Delfi s Jitkou měly vymyšlený program, a tak začal hned teď. Nejdřív nás rozdělily do tří skupin. V jedné jsem byla já, Mimi, Alík, Pomi a Sára. Ve druhé Verča, Dráček, Ufo a Dina. Ve třetí Péťa, Skřítek Alpi a Karča. Měly jsme si vymyslet jména skupin a do večera nějaký pokřik a tanec. My jsme byly Upírci, Verčina skupinka Sloníci a třetí, od Péti byly Trpajzlíci. Po obědě jsme si všechny nasadily batohy a Jitka s Delfi hned velely: „Stoupněte si do řady, je tu první úkol.“ Všechny jsme zavřely oči, natáhly ruce do zadu a jedna z nás dostala do ruky krabičku od tic-taců. Úkolem bylo ji někde cestou zahodit tak, aby to nikdo jiný nespatřil. Pokud krabičku někdo zpozoroval, řekl třeba: „Dina má krabičku“ nebo „Dina vyhodila krabičku.“ A jelo se od znovu – zase řada a někdo vyhazuje. Pokud si toho nikdo nevšiml, po chvíli mohl dotyčný říct, že ji vyhodil. Krabička se sebrala a hrálo se opět dál. Cesta ubíhala docela rychle, vedla nejdřív do kopce, pak zase z kopce a pak zase do kopce, bylo dost teplo, stavěly jsme každou chvíli na pití, popř. na sváču. Cestou jsme hrály ještě jednu hru, byla asi tak na 15 minut, ale myslím, že to stačilo. Bylo vylosováno písmeno „P“ a všichni se po cestě měly bavit tak, aby každé slovo, které řeknou, začínalo na písmeno „P“. No, byla to sranda, pak už jsme z toho byly docela zblblé. Šly jsme nejdřív po modré, pak po zelené na Kazatelnu, kousek cesty po modré a zelené, dokud jsme se nenapojily na žlutou. Asi po dvou km jsme dorazily ke studánce. Daly jsme si opět odpočinek, doplnily vodu, trochu jsme zablbly a vyrazily dál, do kopce. Dorazily jsme na vrchol Stožec, měl asi 605 metrů nad mořem. Daly jsme si zase po velkém výstupu pauzu. Asi po deseti minutách odpočinku jsme nasadily batohy a kousek popošly po červené. Tam jsme zalezly do lesa a usadily se. Bylo asi šest hodin večer, tak jsme vybalily celty, postavily jehlany, někdo jen natáhl celtu (Péťa, Verča a já jsme spaly pod širákem). Rozdělaly jsme oheň a začaly vařit. Piraně měly asi nejtěžší večeři, opékaly si celé kuře. Opékaly ho 2 hodiny, pak to ořezávaly jako gyros. Ostatní měly těstoviny. Začalo se stmívat, piraně ještě dojídaly, ale už zase organizovaly program. Nejdřív jsme měly za úkol za půl minuty nasbírat co nejvíc šišek a pak se s nimi strefovat do stromu. Dalším úkolem bylo se naučit jazykolamy. Každý ze skupinky měl jeden jazykolam, potom jsme je měly říkat postupně, jak jdou za sebou. Když někdo udělal chybu, jelo se od znovu. A takhle všechny skupinky. Jazykolamy byly: 1) Měla babka brabce v kapse, brabec babce v kapse píp, zmáčkla babka brabce v kapse, brabec babce v kapse chcíp. 2) V hlavní roli Lorda Rolfa hrál Vladimír Leraus a na klavír hrála Klára Králová. 3) Petr Fletr pletl svetr, pletl Petr Fletr svetr? Svetr pletl Petr Fletr. 4) Mohli splatiti titi tiší hoši dluh? Dalším úkolem bylo udělat co nejdelší „provaz“ z oblečení, které jsme měly na sobě. No to bylo něco. Všechny jsme tam potom běhaly jen v kalhotkách a podprsenkách. I tkaničky z bot jsme měly vyvlíknuté. Potom bylo něco trochu podobného. Ve skupince jsme měly za úkol si vyměnit trička a kalhoty tak, aby měla každá cizí. No, byla to sranda. Já jsem byla s Alíkem, Mimi a Sárou. Pomi šla k jiné skupince, protože Dině bylo špatně a nás bylo o jednoho víc než ostatních. Ale zpět k programu – holky jsou až moc hubené a přece jenom mladší, ale zkusila jsem to. Nejprve jsem si zkusila kalhoty Mimi. Nevešla jsem se. Pak teda Alíkovi, bylo to o něco lepší, ale také jsem nemohla dopnout. Zbývala jen Sára. Naštěstí měla pružné legíny, takže natáhnout to šlo, ale byla jsem v nich jako presbuřt. Nakonec jsme vše zvládly. Předposledním úkolem bylo vymyslet úkol druhé družině. My jsme vymyslely nějakou sestavu „2 nohy, 2 ruce“ nebo tak nějak. Druhá družina namalovala jakýsi obrazec a třetí … to už si ani nepamatuji. Posledním úkolem před spaním bylo předvést naše pokřiky a scénky. My jsme si na to přes den nevzpomněly, takže jsme měly asi tak 5 minut na vymyšlení. Všichni jsme to zvládly, bylo to zábavné. To už bylo asi tak 22:45, takže umýt zuby a do spacáků…
Ráno jsme si stanovily budíček na 8:00, ale od 7:10 už kecaly světlušky pod jehlanem, a když jsem vstala v 8:00, tak už si i veverky vařily na ohni snídani. No, ale vstaly jsme, umyly si zuby a daly si rozcvičku, ještě poslední hru od Jitky a Delfi. Byla to záživná rozcvička. Běhaly jsme asi 50 metrů, tam se zatočily jako „sloni“ a běžely zpět. Pak si všichni uvařily čaj a snědly svoji snídani. Někdo měl buchtičky, někdo koláče, někdo domácí buchtu. Než jsme všechno zabalily, zahrabaly ohniště a uklidily, bylo asi tak 9:30, takže jsme vyrazily na cestu. Dnešní cesta měla být kratší. Šly jsme po červené po hřebenu Brd, než se cesta začala stáčet z kopce. Když jsme na rozcestníku objevily, že jsou Hostomice, odkud nám měl jet vláček, už jen 4 km, tak jsme si sedly do lesa a chvíli odpočívaly. Holky se potom zvedly a hrály nějaké hry. Ještě před obědem jsme si zahrály etapovku, ve které měly ovšem lišky smůlu, protože z lišek nejela ani jedna. EH spočívala v tom, že jsme se ocitly za vlády Marie Terezie a Josefa II., tzn. reformy, hlavně reforma školství. Úkolem holek bylo zařídit gymnázia v různých městech, ale nebylo to tak jednoduché. Úřady měly různé záludné otázky a na žádost o povolení založení státního gymnázia ve městě bylo nutno získat asi 6 razítek. No tak se běhalo pro razítka a zpět, zodpovídaly se otázky a podepisovaly se žádosti. Nakonec celou etapu vyhrály veverky, které byly rychlejší. Po náročném zřízení asi 5 gymnázií jsme si daly oběd. Pak chvilkový polední klid, při které světlušky dodělávaly své domečky u pařezů a některé skautky šly také stavět. Vyrazily jsme asi ve dvě hodiny odpoledne. Už jsme to měly jen kousek z kopce a pak po silnici až do Hostomic. Zastavily jsme se u cukrárny, kde jsme si každá dala dobrou kopečkovou zmrzlinu. Když už bylo na čase, tak jsme se vydaly skrz město na nádraží. Přišly jsme akorát. Vlak přijel, nastoupily jsme do něj a už jsme byly připraveny vyjet. Ale jely jsme až za 20 minut, protože je prý běžné, že tady vlak nějaký čas stojí. Cestou do Prahy jsme jednou přesedaly. Na hlavním nádraží se tentokrát nic nestalo, tak jsme dojely všichni v pořádku až do Kobylis k fontánce, kde si někoho přebraly rodiče, někdo jel domů sám. Výprava se povedla, počasí se vydařilo, jen jsme byly trochu unavení … Celkem jsme ušly asi tak 18 km.
Zuzka
Štěně 18. 6. 2005
Komentáře:
| Vložení komentáře je možné až po přihlášení. |